Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Druhý den

21. listopadu 2015 v 7:14 | Simonka
V pátek ráno děti opět vyspávaly, aby taky ne, když straší do desíti, příšery jedny. Ale snídani do 9 jsme stihli. Pak nás měla vyzvednout Marianne, abychom jeli do obchodu, tentokrát pro potraviny. Co jsem přijela v podstatě jen nakupuju :-) Což mně celkem baví a děti celkem nudí. Jenže Marianne mi napsala, že ji Jurgen odvezl klíče od auta. Tak jsme šli procházkou přes cestičky golfového hřiště směrem k jejich domu, což jsem po čtvrt hodině zjistila, že je fakt daleko. Vylezli jsme na silnici a zrovna jsme je, Marianne s Leonie potkali, jak pro nás jedou.
A jeli jsme nakupovat. Před obchodem Checkers se mně Bětka zeptala, jestli jdeme koupit ten obchod a celou dobu se podle toho taky chovala. Snášela do košíku prostě všechno, ke konci ji šel pomoct i Štěpán. Oba byli totáně na zabití!
Navíc tady se ve všech supermarketech chodí ke kasám impulsní uličkou (čokoláda, bonbony, sladkosti, čokoláda, bonbony, sladkosti, semtam textilní nákupní taška) , což je totální peklo, je úzká, takže dítě sedící v košíku na všechno dosáhne a většinou je fakt dlouhá. U kasy jsou skoro vždy 2 zamětnanci, jedna na kase, druhá skládá nákup do tašek, té se někdy dává dýško, někdy ne, systém jsem opět nepochopila. Jakmile člověk vyleze za kasy, hned se objeví černoch, který vám odtlačí košík k autu a naloží do auta, tomu se dává dýško 2-5 randů. Nejsou vlezlí, všichni jsou velmi milí, jdou odmítnout, hned se stáhnou. Košíky nejsou na minci, prostě si ho jen vezmete. Pak je jiný černoch, který vám ukazuje při vyjíždění, tomu se dávají 2 randy. Těch je na parkovišti opravdu hodně, na každou řadu (ne moc dlouhou) jeden. Čímž pádem to vypadá, že vám to auto nemůže nikdo vykrást.
Obchody tu jsou velké, normální hypermarkety jako jinde na světě, cenová hladina je maličko vyšší než u nás. Dost se člověk vyřádí u ovoce, toho mají hodně, různé druhy a úplně výstavní. Globalizace funguje, Nutellu mají, kečup Heinz taky, Kellogs kukuřičný lupínky taky.
Bětka se během prvního dne přizpůsobila místním zvykům a všude chce chodit bosa, takže dopoledne v Checkars krom toho, že byla na zabití, tak sundala boty, hodila je do košíku a zmizela neznámo kam za roh, aby se, co chvíli, objevila s další kravinou s designem Frozen (Ledové království, Anna a Elsa a Olaf). Na to, že se mi ta pohádka líbila, tak na ni získávám alergii.
Koupila jsem jim žížaly do bazénu, aby dali chvíli pokoj. Začali s nima šermovat mezi regálama, to už bylo ke konci, když už to nevydržel ani Štěpán a vylez z košíku.
Jakmile nás Marianne hodila do domu, děti se hned chtěly jít koupat s novýma žížalama. Děti šly k bazénu (na bazénu mám nataženou ochrannou síť, takže tam nemůžou spadnout), já do kuchyně zprovoznit lednici.
Ta byla na místě ve výklenku, ale potřebovala sundat všechny ochranné prvky. Bylo mi divný, že nesvítí a přitom v ní nemůžu najít vypínač. Když už jsem sundala skoro všechno a 3x ji vyndala z místa a zase zandala (zástrčka byla v elektrice), už jsem byla fakt zoufalá, že ji budeme muset vrátit, že nefunguje, a že jsem to celé vyndavala zbytečně. Mezitím za mnou do kuchyně běhaly děti, že v bazénu je velká žába, ať se na ní jdu podívat. Pak mne napadla poslední možnost. Tady každá zásuvka má malý vypínač, který jsem si myslela, že je zapnutý, ale potom, co jsem lednici vysunula po čtvrté, jsem zjistila, že zapnutý nebyl. Hurá záhada vyřešena, funkční lednici máme.
Teď žába.
V bazénu je fakt hnusná středně velká žába. Většinu času sedí na luxu a dokud je tam síť, tak jí nevyndám. Když pominu to, že na ní fakt nešáhnu, tak ji neprorvu okem sítě, aniž bych jí přerazila nožičky. Navíc za hlavou jí sedí nějakej hnusnej parazit, který se pohybuje a vypadá jako kříženec kobylky a slimáka. Je fakt hnusnej.
Začala jsem sundávat oka, Bětka dostala do ruky síťku na tyči, která je pro ní hodně těžká. Oka by ale nesundala, jsou napružený. Žába ucítíla nebezpečí, nejdřív zdrhla do filtru, odtud jsme ji úspěšně vyhnali, pak plavala v bazénu, takže jsme ji společnýma silama vyhodili síťkou ven. Skákala někam k plotu, doufám, že toho parazita si vzala s sebou.
Nejdřív králík, pak žába….co mně ještě čeká?
V domě máme postele, ale ani jednu židli, což znamená, že buď máme piknik anebo bar na stojáka. Oběd s dětmi jsem dala jako piknik na terase. To má jedno úskalí a to jsou - mravenci. Jakmile dětem něco spadne, téměř okamžitě je to obalené tisíci milimetrovými zrzavými mravenci, je to až neuvěřitelné, odkud se berou. V domě je budeme muset vystříkat.
Odpoledne jsem vybalovala kufry do skříní a povlíkala postele. Bětka si hrála střídavě venku a vevnitř. Po obědě se oba vykoupali v bazénu a Štěpán šel přes protesty (Není tma!) spát. Zapomněla jsem napsat, že je dost vedro, tak ke 30 stupňům.
Později dorazila Marianne s Leonie, dali jsme si kafe a melouna na stojáka a jeli vyzkoušet Woolworth - další potravinový obchod. Tady děti pro změnu ječely, protože je to opět nebavilo.
Leonie se šla s náma ještě vykoupat, krásně si hraje s Bětkou. Pracuje jako dětská sestra na dětské onkologii, zajímavě o tom vypráví. A také o East London (to je v Africe). Marianne s Jurgenem tu už jednou byli pracovně, když Leonie a Patrick (jejich děti) byli staří jako teď naše děti. Byli v East London, což je někde dole na pobřeží. Kapské město a pobřeží je od 18. století anglické, kdežto Burové zdrhli směrem do vnitrozemí, takže Pretorie je Afrikánská (Afrikánci jsou bývalí Búrové, mluví afrikánsky, což je něco mezi starou holandštinou a vlámštinou). Hodně ulic v Pretorii se jmenuje buď afrikánsky nebo zulu.
Brzo se tu stmívá, je jaro a mezi 18:30-19:00 se velmi rychle setmí. Je tu teď o hodinu víc než v Praze, nepřechází se na letní/zimní čas. Když jsem se ptala Hester (naše relokační agentka) proč, říkala, že než by celé zemi vysvětlili, že se změnil čas, už by se zase změnil zpátky.
Večer jsme byli s Mílou a dětmi na večeři v Nandu's , to je místní kuřecí řetězec. Bylo to moc dobré, i děti to snědli. Asi ve 20:30 jsme se vrátili zpět do hotelu.
Hotel máme zaplacený do neděle, má jednu nespornou výhodu oproti našemu domu - je tam internet, neomezená wifi!!!
K hotelu jsme přijeli a bylo tam nějak mrtvo, žádná auta, jen pár zaměstnanců a majitel. Když jsme zaparkovali, přišel za námi majitel a hned se ptal jak se máme (pořád se ptají, jak se máte, bez toho není pozdrav, je to neslušné se nezeptat, a to i prodavaček v obchodě). Když jsme se zeptali jeho, říkal, že hůř už se mít nemůže. V hotelu našli termity, takže nás přestěhovali do 5ti hvězdy v areálu. Hotel vykouřili a 2 dny se deratizuje. Prý to byli nějaký mrňaví termiti, který nejsou jen tak vidět, ale taky žerou všechno. Asi postavili hotel na jejich hnízdě. Pak také říkal, že občas vídají velké ještěry, co vylézají v noci z jezírek na golfovém hřišti, ale bojí se lidí. Že tu dřív bývaly farmy a pustina, že tu o zvířata není nouze. No moc mne nepotěšil.
Opravdu nás přestěhovali včetně všech věcí i sejfu do moc pěkného hotelu. Jsem zvědavá na snídani.

Můj výčet afrických zvířat s osobní zkušeností: králík, žába, žabí parazit, mravenci, termiti. Za dva dny - to celkem jde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lili | E-mail | 21. listopadu 2015 v 8:44 | Reagovat

Simonko, krásně se to čte, jsou to zajímavé zážitky. Doufám,že ti to vydrží a až se vrátíte, vydáš to jako knihu.

2 veronika | E-mail | 29. listopadu 2015 v 22:21 | Reagovat

Simi, krasne, dost se u toho smeju nahlas. Misa se pta, co se mi stalo. A i kdyby jsi to nevydala knizne, deti i vy budete nadseni po par letech az to budete cist. Tesim se na dalsi, mejte se hezky. V.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama