Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Prosinec 2015

Vánoční cukroví a stromeček v létě

13. prosince 2015 v 7:50 | Simonka
Na čtvrtek jsme se dohodly s Leonie, že zkusíme udělat cukroví. Nejdřív jsem měla trochu problém nakoupit ingredience. I když musím je pochválit, kypřící prášek do pečiva se prodává po pikslách, žádné mini pytlíčky a vanilka také úplné megabalení. Zato ořechy všeho druhu jsou tu hrozně drahé, přitom pekanové a makadamové oříšky se tu pěstují.
V poledne bylo víc než 38 stupňů, což má své výhody a hodně nevýhod pro pečení cukroví. Jedna výhoda je, že když si nevyndáte včas máslo z lednice, nevadí, dáte ho na 10 minut na sluníčko a hned je připravené na těsto, líp, než když ho dáte na topení.
Nevýhoda je, že je u zadělání těsta hrozné vedro, takže z toho plyne ponaučení, že nejlépe se těsto zadělává v plavkách. Což jsem po obědě učinila.
Připravila jsem 2 těsta - linecké a vanilkové rohlíčky. Když jsem vyzvedla Bětku ze školky (chodí do prázdninové školky, aby trochu poznala prostředí a děti), tak jsme začali.
Myslela jsem, že to zabere tak 2 hodiny. Začali jsme kolem 15:30, skončily jsme v 21:00.
Začali jsme rohlíčkama. Poznámka pro zkušené kuchařky, vím, že těsto se má odležet do druhého dne, akorát na to nemám čas. 3 hodiny mu stačily.
Trochu problém je s dětma, válí kde co, jen ne rohlíčky a když už se dostanou k rohlíčkům, tak je těsto tak rozměklé teplem, že z něj nic valného vyválet nejde. Takže jsme průběžně nepoužité nebo naopak příliš použité těsto strkaly zpátky do lednice. Děti to vydržely až po linecké koláčky, cca 2 hodiny. Pak si šly hrát k sousedům a po večeři si je vzal Míla. V průběhu večeře a dalších nezbytných úkonů pokračovala s cukrovím Leonie. Ještě v době, kdy pracovaly i děti a zrovna bylo potřeba vyndat vanilkové rohlíčky z trouby, rozválet každému dítěti další placku na vykrajování (v té době tu byl i Tim od sousedů, takže 3 placky), rychle je strčit do cukru a dát do trouby další várku, přivezli zahradní nábytek. Takže superchaos jako vždy.
Další výhoda je, že při dělání cukroví se dá pít pivo, to by mně v Čechách asi nikdy nenapadlo. Poslední fáze lineckého byla pocákat ho čokoládou. Rozehřála jsem čokoládu v mikrovlnce, a jak jsme my Evropanky zvyklé, rychle jsme ji začaly spotřebovávat, aby neztuhla. Po čtvrt hodině jsme zjistily, že opravdu neztuhne nikdy (spíš se dál roztéká) ani na koláčkách, pokud je nevrazíme do lednice. Když jsem je druhý den přendavala do krabiček, zkoušely to na mně s roztékáním téměř okamžitě po vyndání z lednice, tak nevím, jak je budeme jíst. Vypadají hezky.

Protože jsem ve čtvrtek koupila stromeček, tak jsem ho v pátek chtěla sestrojit a ozdobit. Myslela jsem, že to bude jednoduché a rychlé, vždyť je přece umělej. Nebylo. Jen rozplést větvičky mi trvalo hodinu. Další fáze byla světýlka. Ty normálně dělá Míla, zalovila jsem v paměti do dětských let, když jsem je nandavala s tátou. Byla to přece hračka. Trvalo mi to 3 hodiny. Totálně jsem se zpotila (plavky by se hodily) a i přesto, že jsem na začátku všechna světla rozpletla a začala od prostředka, úplně rovně, na konci se mi šňůry zkřížily, takže na jedné straně stromku dole jich je najednou hodně a vzadu žádná. Ještě že je u zdi. Další problém bylo zapojení do sítě. Musela jsem si dojet koupit prodlužovačku, což je poměrně těžké, protože tady prodávají prodlužovačky s hodně zástrčkama, ale šňůrou dlouho asi 20 cm. No nakonec jsem ji našla. Stromeček jsem ozdobila, i když se jevil jako velmi nestabilní. Zatím drží, tak uvidíme, jestli vydrží až do Vánoc.

Volný víkend

4. prosince 2015 v 8:04 | Simonka
Poslední listopadový víkend byl celkem nabitý. V sobotu ráno (v 6:45) jsme dorazili k Pioneer House, kde se v přilehlém parku pořádá afrikánský trh. Afrikánský rozuměj farmáři z okolí, původní Bůrové, takže 95% bilých. Má celkem atmosféru, sehnat se dá kde co, včetně různorodé snídaně (trh končí v 8:00). K snídani se kromě různých sladkostí a kaše dá koupit i šašlik. Je tam plno i takhle brzo ráno.
Koupili jsme zeleninu a maso a pokračovali jsme se dívat po nábytku. Odpoledne od 5 měl Míla Vánoční večírek v havajském stylu. Sobota byla zvláštní hlavně tím, že byla příšerná zima, tak 19 stupňů, což jsem tady ještě nezažila. Takže na párty jsme celkem mrzli. Děti hlídala Leonie, což bylo dost statečné rozhodnutí vzhledem k tomu, že jim nerozumí a oni ji taky ne. Ale proběhlo to výborně. Děti s ní dělaly perníčky a zdobily stromeček, z čehož byly úplně nadšený.
A my jsme si to užili.
Zajímavé bylo, že na party dělali různé soutěže - podlézali lanko v různé výšce (při tom si Míla rozthl jediné bílé kalhoty :-)), pak také měli soutež v individuální tanci, 6 dobrovolníků, kteří se museli samostatně svíjet do moderního rytmu, a několikrát to opakovali, než vybrali vítěze (to myslím, že by se u nás moc neujalo). Také udíleli ceny něco jako "anti award" za největšího řvouna v kanceláři, za toho, kdo zůstává nejdéle, za toho, kdo nejvíce protahuje meetingy atd. Bylo to dost vtipný a kupodivu se nikdo neurazil. Afrikánci (ti bývalí Búrové) jsou fakt zvláštní, jakmile se jich sejde víc furt mluví jen afrikánsky a jen spolu, prý to dělají i v práci.
V neděli už bylo zase vedro, tak jsme se spíš koupali, Míla byl na nákupu s Bětkou, Štěpán se mohl vzteknout, že odjeli bez něj (spal), prostě klasika. Odpoledne jsme šli ke Club House na hřiště. Děti byly nadšený a mně tam pokousali komáři.
Včera jsem byla s dětmi sama na nákupu, v hoby marketu. Na webu psali, že mají zahradní nábytek, v reálu měli jeden kulatej kovovej stůl a jedny kovový židle. Výběr zahradního nábytku celkově nic moc.
V úterý nám přivezli nový nábytek, tak už to působí aspoň trochu útulněji a v pátek nám mají přivézt naše věci, co letěli, tak jsem zvědavá, jestli dorazí. V úterý večer tu byla hrozná bouřka, děti se báli a Míla odjel na 2 dny do Lesotha. Lilo jako z konve.

Přes ulici máme sousedy, také Němce, kteří mají 2 kluky, jeden 4,5 druhý skoro 3 roky. Děti s nimi hrají Susan a Andy jsou moc fajn, jsou z Mnichova, Andy původně z Rakouska. Kluci chodí do německé školky, ale od ledna budou chodit se Štěpánem do školky. Starší je Tim a mladší Felix, Štěpán se s Felixem pěkně mlátí, budou z nich mít ve školce určitě radost. Je to Montessori školka, mlácení a ječení je tam zakázané.