Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Březen 2016

Jeden den ženy v domácnosti

18. března 2016 v 21:59 | Simonka
Vzbudila jsem se na budík v 6:00. Vedle mě už hodinu spal Štěpán. V 6:30 jsme úspěšně vzbudili Bětku. Úspěšně proto, že má dnes pohádkový den, na který se těší a pak jsou Velikonoční prázdniny. Zásluhy na jejím vzbuzení má Míla a děda, já naštěstí ne. Vše probíhalo celkem dobře, potřebovala jsem si ještě vytisknout daně a od 7:05 volám na Bětku, ať se ke mně jde učesat na Elsu - za tu jde na pohádkový den.
V 7:15 mám vytisknutou půlku daňového přiznání konečně v dobrém formátu a Bětka furt nikde. Do toho Míla venku startuje auto a Štěpán na něj jen v triku (samozřejmě bez bot) kouká z půlmetrové vzdálenosti - a stojí v dešti.
V 7:25 jsem konečně vyřvala Bětku na česání.
V 7:30 přestalo pršet, Bětka je učesaná, ale moc se mi to nepovedlo a začínáme hledat Elsinu čelenku. Nemůžeme jí najít.
V 7:45 ji pořád nemůžeme najít, ale v průběhu se konečně podařilo donutit Štěpána, aby se oblík. Někdy v mezičase obě děti běží s brekem ven, že tatínek odjíždí do práce, ale je to planý poplach, jen startuje v pyžamu auto, aby ho přeparkoval. Oba stojí veknu v mokru bosí a Bětka v šatech s vlečkou. Ta bude vypadat. Kvůli hledání čelenky, jsem Bětce zapomněla udělat svačinu. Ta včerejší vypadá dobře. Aspoň konečně sní ten banán. Vodu ji dám novou. V 7:50 odjíždíme, čelenku jsme nenašli. Bětka dostala hrozně vynadáno, že není schopná si ohlídat jedinou věc, kterou má na starosti. Jedeme hrozně pozdě. Normálně cesta do školy ranní zácpou trvá 20 minut. Takhle pozdě už skoro není zácpa.
V 8:03 zatáčím na prašnou cestu vedoucí ke Štěpánově školce. Po včerejším celodenním dešti a dnešním ranním rozhodně není prašná. Je rozbahněná, to auto bude vypadat. Mám ho teprve 14 dní. U školky jede pomalu auto v protisměru a já jedu hrozně pozdě. Hodím myšku na parkoviště, ale auto se vychýlí ze směru jen trochu a pokračuje dál, na poslední chvíli to ztrhnu. Chlap v protijedoucím autě si klepe na čelo. Musím zastavit, abych to auto vůbec otočila o 90 stupňů doprava. V 8:06 konečně vystupujem. Normálně musí být Štěpán ve školce v 7:45, v 8:00 mají snídani. Dnes mají už po snídani, doufám, že ji Štěpánovi ještě dají. Bětka se naparuje v šatech, paní učitelka ani nic neříká na náš pozdní příchod, a ptá se, za co Bětka jde. A z jaké říkanky to je. Rozhodně nás nevykolejila, Elsa přece zpívá. Štěpán jde úplně způsobně do školky, zdraví se s učitelkama.
Zdrháme do auta a jedeme k Bětce. Na parkovišti jsme v 8:15, to je snad rekord! Normálně taky chodíme pozdě, ale tohle je fakt dost. Pravidla má stejná, příchod v 7:45, v 8:00 začátek vyučování. Otevřu kufr a vypadnou mi klíče od auta z ruky a rozletí se na 8 kusů. Zkouším to dát dohromady, protože bez dálkového ovládání auto ani nezamknu, ani nenastartuju. Povedlo se, ale na zemi zůstala baterka. Teď pro změnu nejde ovladač otevřít. Vedu Bětku do třídy a ptám se paní učitelky, jestli nemá něco ostrého na otevření. Nemá, jdu sehnat někoho z údržby. Vůbec jsem si nestihla prohlídnout, co mají ostatní děti na sobě, viděla jsem jen jednu kravičku.
Našla jsem chlápka z údržby, šel hledat šroubovák. Je 8:22 a já mám být v 8:30 na kosmetice, která je vzdálená minimálně 15 minut cesty. Chlápkovi z údržby se konečně povedlo ovladač otevřít, baterku tam dává obráceně, ale nakonec to společnými silami dáme dohromady. Jedem to k autu vyzkoušet. Funguje to!!!! Plácneme si a dám mu 10 Randů.
Vyrážím, po cestě píšu kosmetičce, že jedu. Jsem tam v 8:48. Recepčí mně upozorňujeme že mám od hlíny (od Štěpánovy školky - barva červenooranžová) úplně špinavý, úplně nový džíny. Kosmetika proběhne celkem v pohodě jen mi je zima, i přes deku, co mám na sobě. A jednou jí zastavím, když si nejsem jistá, jestli mi voskem nechce sundat celé obočí. V 11:00 vyrážím nazpět. Musím se zastavit na nákup, protože zítra odjíždíme na dovču do Blyde River Canyon, a je to self catering.
Ve 12 jsem hotová doma. Brenda mezitím dala mazance, které jsem včera udělala do lednice, aby je ochránila od mravenců. Je mi do breku, jsou úplně tvrdý. To byli ráno tak měkoučký.
Ve 12:30 odjíždím s dědou na slíbenou prohlídku Pretorie. Včera lilo jako z konve, tak jsme nemohli jet. V centru je hodně rušno, všude skáčou do cesty lidi a cpou se auta. Děláme zastávku u Union Buildings, zjišťuju, že už je zase vedro.
Ve 14:30 jedeme zpět pro děti. V 15:00 vyzvedáváme Štěpána ze školky, pak jedeme hned pro Bětku. Je převlečená a zjišťuju, že měla mít na sobě něco z říkanky, takže šaty asi po 15 minutách svlíkla. Kvůli tomu jsem je minulý týden šila!!!!! Pak se přizná, že dostala hrozně vynadáno od paní učitelky, protože se s kamarádkou Raisou zdejchly na Drama v předstihu, aniž by počkaly na učitelku. Všichni je hledali. Ten banán zas nesnědla - mrcha! Po cestě ho sním já.
Kolem 15:30 přijedeme domů. Mazance naštěstí opět změkly. Brenda už je pryč a já jdu balit na zítra. Míla se přikodrcá po 18:00. Děti dostanou večeři, pak volají naši a ségra (ta má přijet za týden). Musím ještě zabalit jídlo a udělat bílkovou buchtu z bílků z mazanců. Teď je něco po 22:00 a čekám, až se buchta dopeče, abych mohla jít spát.

Ale jinak je v domácnosti v podstatě nuda :-)

Služky a zahradníci

14. března 2016 v 19:34 | Simca
Každá rodina tu má služku a zahradníka. Služba je levná a zájemců hodně. Funguje jednoduše na principu poptávka-nabídka. Nikdo nikoho nevykořišťuje, je to práce jako každá jiná, placená, ale nekvalifikovaná, takže placená - levná. Dříve bylo normální, že všichni bílí měli služku tzv. Living in - bydlící u rodiny, pracující od pondělí do pátku, v pátek odjížděla za rodinou, v neděli večer se vracela do svého ajnclíku se záchodem případně koupelnou. I náš dům tuhle část má, jako všechny.
Dnes už je situace trochu jiná "living in" mají buď rodiny s malými dětmi, nebo rodiny, kde oba rodiče pracují na plný úvazek, nebo extrémně konzervativní nebo bohaté rodiny.
V dnešní době se služky nevztahují na bílé obyvatelstvo. Vztahují se na střední třída a výš. To znamená i černí mají služky a zahradníky.
Naše služka se jmenuje Brenda, je ze Zimbabwe a chodí k nám 3x týdně (pondělí, středa, pátek). Vždy začne tím, že všude sebere prádlo a vypere ho (je ji krapet jedno jak ho míchá, takže to dolaďujeme, občas stejně něco obarví), prádlo pověsí a mezitím, co uklízí, ji uschne a ona ho vyžehlí. Tím ten den končí. Jedna várka uschne asi za hodinu. Začíná kolem 8 ráno, většinou odchází kolem 15:30. Za den dostává plat cca 300 Kč (platím ji jednou měsíčně na její přání). V průběhu dne uklízí - vytře, vyluxuje, strčí nádobí do myčky a umyje ho, umyje koupelny, záchody, poklidí v pokojích. Středu má většinou trošku jiný program, víc uklizí skříně - srovná je vevnitř, umyje okna, vypere nejzatěžovanější koberce - rohožky a koberec na verandě atd.
Na jedné oslavě narozenin jsem potkala maminku (mého věku), která je černá a doktorka, má 3 děti a má 2 služky, které u ní bydlí, a ještě jedna k ní dochází. Jednu má na úklid, druhou na děti včetně vyzvedávání ze školy (tipuju, že jejich autem), třetí je pomocná.
Zajímavé je, že služka se pozná ve všední den i na ulici, protože nosí uniformu. A pozor není to žádný ústrk, služky uniformu vyžadují, musí se jim koupit. Vždy přijdou ve svém, převléknou se do uniformy a až pak začnou s úklidem. Dokonce nosí i šátek (který k uniformě patří).
Většina služek je velmi submisivní, např. se nedívá paní domu do očí, moc při uklízení nepřemýšlí. Naše Brenda je na jihoafrickou služku dost oprsklá.
Zahradníci jsou hodně pracovití, jsou zvyklí makat, ale o odbornosti se mluvit nedá. Když mu řeknu, že některé stromy by chtěly ostříhat, na všechno říká "Yes Ma'm" ale pak se zeptá, jestli dnes- vůbec neví, kdy se co má stříhat. Když ho nechám něco zasadit, vše udělá, ochotně, pečlivě, ale když mi to chcípne, neví proč. Ale trávník seká krásně.

Před Estatem na trávníku posedává spousta lidí, černých, mužů i žen a na projíždějící auta mávají. Ptají se po práci, chlapi vše kolem domu, ženské hlavně úklid. Nevím, jak moc je to účinné. Umím si představit, že bych nabrala chlapy na práce na zahradě, ale ženskou do domu, jen tak z ulice, asi těžko.

Pozorování ve školce

9. března 2016 v 22:56 | Simonka
Minulý týden jsme s Mílou byli na pozorování Štěpána v jeho Montessorri školce.
Docela mi vrtlato hlavou, jak to uděláme, aby za námi furt nezdrhal. Neprozřetleně jsem mu o tom i řekla, že tam s tátou půjdem se na něj podívat, až mi den předem sousedka řekla, že nás při pozorování neuvidí. Takže mu to rozhodně nemám říkat. A opravdu! Do školky jsme přišli a učitelka nás posadila do předsálí své kanceláře, kde má do každé třídy (jsou 2) velké prosklené okno, které ve třídě slouží jako zrcadlo. Prostě žádná třída, normální výslechovka! :-)
Účel to splnilo dokonale. Viděli jsme Štěpána přesně tak, jak se ve školce přirozeně chová. Byli jsme tam od 8-10:00. Nejdřív v 8:00 snídali kaši. To jsem já nestihla, protože jsem musela odvézt ještě Bětku a jako obvykle jsme jeli hrozně pozdě.
Po snídani mají děti práci. Pracují buď ve třídě nebo na terase, tam většinou umývají okno. Práci si vybírají sami. Štěpán si vzal podložku ke stolečku, přinesl si jmenovku, tou si podložku označil, došel si pro pastelky, papíry, lepidlo a donesl si to ke stolečku. To všechno úplně sám, učitelka ho nikam neposílala. Když ho malování přestalo bavit, všechno zase uklidil na svoje místo (a to pastelky mají rozdělený podle barev) a šel si vybírat úkoly.
Opět sám a u každého tácu s úkolem úplně přesně věděl, co s ním má dělat. To mi přišlo neuvěřitelný po měsíci a půl ve školce. Dlouho ho bavilo přesýpání korálků a mouky. Když šel aktivitu uklidit zpět na místo, tak se mu hrnky převrhly. To byla jediná chvíle, kdy mu šla učitelka pomoct s úklidem. Ale smetáček a lopatku přinesl sám, zametal také sám, učitelka to po něm jen dometla. Kéž by to dělal také doma!! Po hodině a půl na něm bylo vidět, že je z toho unavený a dělal si větší přestávky. Ale vždy se zase vrátil k další práci.
Když už ho nebavilo sedět s aktivitama u stolu, uklidil podložku a došel si pro kobereček na aktivity na zemi. Tam mu při skládání barev učitelka pomáhala, předříkavala mu barvy a on je opakoval. Na konci si sedli všechny děti do kroužku a pro brali, co je nového a roční období.
Pak už následovala svačina a odchod na zahradu.

Moc zajímavá zkušenost - vřele doporučuji!

Školní grilování

2. března 2016 v 8:00 | Simonka
Tento pátek jsme měli akci Anniversary Braai - neboli Výroční grilování. Akce se odehrávala na hřišti před základkou. Každý kampus má své hřiště, dohromady 3 velká zatravněná hřiště na kriket, fotbal atd.
Akce začínala v pátek v 17:30, aby se mohla zúčastnit celá rodina (i pracující, to by se naše české školky mohly přiučit). Celé odpoledne to vypadalo, že bude bouřka, a tím pádem by grilování odložili, ale naštěstí nakonec začalo pršet až v 21:30 a to už jsme byli zpět doma.
Akce to byla neuvěřitelně vydařená. Když jsme přicházeli, procházeli jsme kolem asi 30 už roztopených grilů na kameném parkovišti před hřištěm. Co gril to polovina barelu, podélně rozříznutý, překrytá pletivem.
Na hřišti jsme se usadili na naší deku u banneru třídy a šli jsme projít atrakce - skákací hrad, Monkeynastix opičí dráhu, diskotéku, malování na obličej, zmrzlinu. Bylo toho hodně a žádný povinný program. Bětka si samozřejmě šla vysedět frontu na malování na obličej. Malování na obličej, drobnosti a svítící tyčinky prodávali 4ťáci z gymplu, co si tímto vydělávali na maturitní večírek. V průběhu jednoduše Míla odešel udělat maso na grilu, Bětka se jednou ztratila, ale pak se zas sama našla. Dokonce měli ke svítícím tyčinkám spojky a nešetřili s nima, takže naše příšerky měly oba svítící obojky ze čtyřech tyčinek. I když jsme si moc nepovídali s ostatníma, moc jsme si to užili. Ostatní rodiče, co se znali, to zas využili na normální grilování-pokec se známými. Jediný bod programu byl dort, ketrý byl nádherný a obrovský. Půlka ho tam zbyla, dospělí si v podstatě nedali, jen děti. Po cestě k autu se nám Míla s dětma ztratily a hledala jsem je asi půl hodiny. Naštěstí se pak zase našli.
U Monkeynastix se s námi dala do řeči Bětky instruktorka, že byla v Čechách na líbánkách (teď o Vánocích) a že v Praze pršelo, ale Český Krumlov byl krásný. A že se jim tam hrozně líbilo.
Na diskošce Štěpán tancoval :-) byl fakt srandovní. Chodí na Dance Mouse, což jsou nějaký tanečky, ukazuje vždy jen hlava, ramena, kolena, palce… tak jsem byla překvapená, jak hezky tancuje.


Jazykové zajímavosti

1. března 2016 v 12:25 | Simonka
Rozhodla jsem se vás vzdělat v místním anglickém slangu.
Semafor se tady neřekne "traffic light" ale "robot" to by se Karel Čapek divil, kam až to dotáh :-)
Zobcové flétně se říká "recorder", ale to možná není jen tady, to je otázka pro vás, jestli jste to už někde slyšeli? Moje učitelka angličtiny to nikdy neslyšela (normálně říká "flute"), tak třeba budete víc zcestovalí.
Benzínová pumpa se řekne "garage" tohle nám fakt dalo zabrat, měl to být výchozí na Safari "Engen garage" - ať jsme kolem Engen pumpy koukali, jak chtěli, fakt tam žádná garáž nebyla!!

Černoši většinou mluví ne o loňsku a předloňsku (year ago, 2 years ago), ale o roku před tímto a roku roku před tímto rokem (year before this year, year year before this year), stejně tak v budoucím čase.