Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Jeden den ženy v domácnosti

18. března 2016 v 21:59 | Simonka
Vzbudila jsem se na budík v 6:00. Vedle mě už hodinu spal Štěpán. V 6:30 jsme úspěšně vzbudili Bětku. Úspěšně proto, že má dnes pohádkový den, na který se těší a pak jsou Velikonoční prázdniny. Zásluhy na jejím vzbuzení má Míla a děda, já naštěstí ne. Vše probíhalo celkem dobře, potřebovala jsem si ještě vytisknout daně a od 7:05 volám na Bětku, ať se ke mně jde učesat na Elsu - za tu jde na pohádkový den.
V 7:15 mám vytisknutou půlku daňového přiznání konečně v dobrém formátu a Bětka furt nikde. Do toho Míla venku startuje auto a Štěpán na něj jen v triku (samozřejmě bez bot) kouká z půlmetrové vzdálenosti - a stojí v dešti.
V 7:25 jsem konečně vyřvala Bětku na česání.
V 7:30 přestalo pršet, Bětka je učesaná, ale moc se mi to nepovedlo a začínáme hledat Elsinu čelenku. Nemůžeme jí najít.
V 7:45 ji pořád nemůžeme najít, ale v průběhu se konečně podařilo donutit Štěpána, aby se oblík. Někdy v mezičase obě děti běží s brekem ven, že tatínek odjíždí do práce, ale je to planý poplach, jen startuje v pyžamu auto, aby ho přeparkoval. Oba stojí veknu v mokru bosí a Bětka v šatech s vlečkou. Ta bude vypadat. Kvůli hledání čelenky, jsem Bětce zapomněla udělat svačinu. Ta včerejší vypadá dobře. Aspoň konečně sní ten banán. Vodu ji dám novou. V 7:50 odjíždíme, čelenku jsme nenašli. Bětka dostala hrozně vynadáno, že není schopná si ohlídat jedinou věc, kterou má na starosti. Jedeme hrozně pozdě. Normálně cesta do školy ranní zácpou trvá 20 minut. Takhle pozdě už skoro není zácpa.
V 8:03 zatáčím na prašnou cestu vedoucí ke Štěpánově školce. Po včerejším celodenním dešti a dnešním ranním rozhodně není prašná. Je rozbahněná, to auto bude vypadat. Mám ho teprve 14 dní. U školky jede pomalu auto v protisměru a já jedu hrozně pozdě. Hodím myšku na parkoviště, ale auto se vychýlí ze směru jen trochu a pokračuje dál, na poslední chvíli to ztrhnu. Chlap v protijedoucím autě si klepe na čelo. Musím zastavit, abych to auto vůbec otočila o 90 stupňů doprava. V 8:06 konečně vystupujem. Normálně musí být Štěpán ve školce v 7:45, v 8:00 mají snídani. Dnes mají už po snídani, doufám, že ji Štěpánovi ještě dají. Bětka se naparuje v šatech, paní učitelka ani nic neříká na náš pozdní příchod, a ptá se, za co Bětka jde. A z jaké říkanky to je. Rozhodně nás nevykolejila, Elsa přece zpívá. Štěpán jde úplně způsobně do školky, zdraví se s učitelkama.
Zdrháme do auta a jedeme k Bětce. Na parkovišti jsme v 8:15, to je snad rekord! Normálně taky chodíme pozdě, ale tohle je fakt dost. Pravidla má stejná, příchod v 7:45, v 8:00 začátek vyučování. Otevřu kufr a vypadnou mi klíče od auta z ruky a rozletí se na 8 kusů. Zkouším to dát dohromady, protože bez dálkového ovládání auto ani nezamknu, ani nenastartuju. Povedlo se, ale na zemi zůstala baterka. Teď pro změnu nejde ovladač otevřít. Vedu Bětku do třídy a ptám se paní učitelky, jestli nemá něco ostrého na otevření. Nemá, jdu sehnat někoho z údržby. Vůbec jsem si nestihla prohlídnout, co mají ostatní děti na sobě, viděla jsem jen jednu kravičku.
Našla jsem chlápka z údržby, šel hledat šroubovák. Je 8:22 a já mám být v 8:30 na kosmetice, která je vzdálená minimálně 15 minut cesty. Chlápkovi z údržby se konečně povedlo ovladač otevřít, baterku tam dává obráceně, ale nakonec to společnými silami dáme dohromady. Jedem to k autu vyzkoušet. Funguje to!!!! Plácneme si a dám mu 10 Randů.
Vyrážím, po cestě píšu kosmetičce, že jedu. Jsem tam v 8:48. Recepčí mně upozorňujeme že mám od hlíny (od Štěpánovy školky - barva červenooranžová) úplně špinavý, úplně nový džíny. Kosmetika proběhne celkem v pohodě jen mi je zima, i přes deku, co mám na sobě. A jednou jí zastavím, když si nejsem jistá, jestli mi voskem nechce sundat celé obočí. V 11:00 vyrážím nazpět. Musím se zastavit na nákup, protože zítra odjíždíme na dovču do Blyde River Canyon, a je to self catering.
Ve 12 jsem hotová doma. Brenda mezitím dala mazance, které jsem včera udělala do lednice, aby je ochránila od mravenců. Je mi do breku, jsou úplně tvrdý. To byli ráno tak měkoučký.
Ve 12:30 odjíždím s dědou na slíbenou prohlídku Pretorie. Včera lilo jako z konve, tak jsme nemohli jet. V centru je hodně rušno, všude skáčou do cesty lidi a cpou se auta. Děláme zastávku u Union Buildings, zjišťuju, že už je zase vedro.
Ve 14:30 jedeme zpět pro děti. V 15:00 vyzvedáváme Štěpána ze školky, pak jedeme hned pro Bětku. Je převlečená a zjišťuju, že měla mít na sobě něco z říkanky, takže šaty asi po 15 minutách svlíkla. Kvůli tomu jsem je minulý týden šila!!!!! Pak se přizná, že dostala hrozně vynadáno od paní učitelky, protože se s kamarádkou Raisou zdejchly na Drama v předstihu, aniž by počkaly na učitelku. Všichni je hledali. Ten banán zas nesnědla - mrcha! Po cestě ho sním já.
Kolem 15:30 přijedeme domů. Mazance naštěstí opět změkly. Brenda už je pryč a já jdu balit na zítra. Míla se přikodrcá po 18:00. Děti dostanou večeři, pak volají naši a ségra (ta má přijet za týden). Musím ještě zabalit jídlo a udělat bílkovou buchtu z bílků z mazanců. Teď je něco po 22:00 a čekám, až se buchta dopeče, abych mohla jít spát.

Ale jinak je v domácnosti v podstatě nuda :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Al. Havrdova | E-mail | 20. března 2016 v 13:14 | Reagovat

a to jsem si myslela,ze moje dcera bude v Africe za dámu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama