Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Potíže v ráji

23. července 2016 v 13:39 | Simča
Život v JAR má jednu obrovskou výhodu. Myslím, že hlavně ženy s rodinou (speciálně s malými dětmi) mi dají za pravdu. Ta výhoda je domácí pracovnice, neboli hospodyně, neboli služka.
Nic se nevyrovná tomu, když 3x týdně někdo přijde a udělá za vás všechny domácí práce. Začne praním, uklízením, mytím, končí žehlením až po uložení věcí zpět do šatníku. Opravdu ta úleva, že všechny tyhle stereotypní a stále stejné práce nemusíte dělat stojí i za odloženou hrdost (u některých mých známých - u mně rozhodně ne, já v téhle věci žádnou hrdost nemám a nikdy jsem neměla, jen vítám, když to chce někdo dělat místo mne).
Ale samozřejmě jsme lidé, takže vše má občas nějaké mouchy.
Jsem velice spokojená s tím, že Brendě nemusím nic říkat, že si vše rozvrhne sama a udělá. Občas je ta aktivita akorát příliš velká.
Hned, co jsme přijeli, Brenda se vrhla do praní. A ze začátku hodně věcí obarvila na jinou než původní barvu. To jsme jakžtakž vychytaly a většinu věcí i sama nepůvodní barvy zase zbavila (např. Bětčinu bílou mikinu od babičky z lodi z loňska - byla drahá a hned tak znovu na loď nepojedem, takže pro mně jedinečná - skončila s modrými fleky, ale neustálým máčením ve Vanishi se opět dostala do původního stavu).
Dále od začátku, když zandavá věci do skříně, míchá je. Ale to i tak, že Štěpánovi dává růžové, a moje spodní prádlo k Bětce - kdo mne zná ví, že to je opravdu velký rozdíl. Průběžně jí říkám, co je čí, ale moc to nepomáhá.
Ponožky neobrací lícem, takže se stane, že jsou zabalené dvě s různým motivem. Opět mnohokrát jsem jí to říkala, i po 8 měsících stále stejné. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, spíš učí mě, že když nemám ponožky, tak si pro ně dojdu k Bětce.
Občas při žehlení něco spálí, většinou obrázky na dětských tričkách. I když jsem jí stokrát říkala, že to musí žehlit po rubu a na málo.
Na Teflon jsem zjistila, že je schopná vzít drátěnku. To jsem zvědavá, jestli ji to odnaučím než si koupím novou pánvičku a hrnce. Není to schválně, nebo že by byla líná, prostě to nezná.
Hračky háže zpět do krabic bez ladu a skladu, i když má na krabicích obrázek, co kam patří (lego k legu, vláčky k vláčkům atd.)
Když jsme přijeli, divila jsem se, že tu nemají pomůcky na úklid. Např. mop s kýblem nejde sehnat se ždímáním, když jo, tak jen jeden druh a pouze občas. Když teď vidím, jak zničený je můj krásný mop Liebherr, už se nedivím. Až ho dodělá, koupím ji obyčejný a bude zas ždímat rukou. Dokonce jsem jí to říkala, na výsledku se to ale neprojevilo.
Občas si večer říkám, že ji musí zvonit v Mamelodi v uších, jak nadávám, když něco nemůžu najít.
Zatím absolutní vrchol byl asi před měsícem. Štěpán byl ještě nemocný, někam jsem ho dopoledne vezla. Přijdu kolem 11:00 a koukám z okna na zahradu. Normálně spíš nadávám, nebo jí to hned řeknu, ale tentokrát jsem tam jen tak stála a koukala a opravdu jsem nevěřila svým očím. Brenda vyprala naši péřovou deku v pračce a zrovna ji dávala na sluníčko, aby uschla. Deka tam ležela velmi splihle, chuchvalce mokrého peří dole. No prostě neuvěřitelný pohled. Když jsem se ji na to začala ptát, vůbec nevěděla, která bije. Vůbec ji nenapadlo, že v té dece je peří. V životě to neviděla. Kdyby se aspoň zeptala…..
Minulý týden zase prala závěsy z dětských pokojů. A protože je mrňavá, poprosila zahradníka o pomoc s věšením. To jsem musela schválit, protože zahradník jinak nechodí do domu, jen kolem domu. Jenže jsem zrovna někam odjížděla a když jsem v podvečer přijela zpátky, závěsy sice krásně visely, ale nebyly vyžehlené. Takže je další den sundala, vyžehlila a zpět jsem je pověsila já. Což je v pořádku, když neplatíte někoho, aby to udělal za vás.
Zajímavé je, že vše velmi rychle chápe, je velice adaptabilní, ale smysl pro detail……
Na druhou stranu některé hospodyně jsou schopné vymyslet mnohem horší věci. Po příhodě s dekou mi Brenda vyprávěla, že jedna její známá, taky hospodyně dostala za úkol vyprat koberec, ale ten od stěny ke stěně. Na to si vzala hadici ze zahrady, celý ho namočila a kartáčem vypulírovala. No jo, jenže když je od stěny ke stěně, tak nejde vyhodit na zahradu na slunce, aby uschnul. Její zaměstnavatelka musela zavolat speciální firmu na čištění koberců, aby to strojově vysušili.

Takže může být hůř! Ještě, že máme všude dlažbu :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dáša | Web | 24. července 2016 v 13:00 | Reagovat

strašně zajímavý, tohle čteníčko miluju!

2 Lucka sestra | 28. července 2016 v 20:03 | Reagovat

Ahoj Simco!
Bud rada, ze mas sluzku, ja ji nemuzu sehnat a mam tu bordel, protoze nestiham.
Na druhou stranu to chapu, taky budu nadavat,zadna sluzka nemuze uklidit tak, jak si clovek uklidi sam.
Pozdravuj rodinu a Brendu

Pa Lucka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama