Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Protesty v Tshwane

13. července 2016 v 13:48 | Simča
Před třemi týdne jsme tu měli veselo. ANC (African National Congress - vládnoucí strana v JAR) jmenovalo nového zástupce za Tshwane (to je Pretorie a okolí +-40 km) do kongresu a lidé z Townshipů (slumy) se vzepřeli, že ho nechtějí. Hodně hlasů říká, že to bylo politicky zorganizované kvůli vnitřním pnutím v ANC. To je celkem jedno. Teď vám chci napsat, jak to probíhalo z mého pohledu.
V úterý dopoledne jsem se vracela s dětmi z Port Elizabeth, Míla tam zůstával až do pátku pracovně. Port Elizabeth je přístav a velké industriální centrum na jihu, skoro začátek Golden Route. Protože jsme tam ještě nebyli, udělali jsme si dětmi pracovně dovolenkový prodloužený víkend (teda Míla je tam poslední dobou aspoň půl měsíce, ale já a děti jsme tam nebyly).
Na letišti jsem vyzvedla auto a jela k Mílovi do práce, protože jedna kolegyně si v hotelu v PE zapomněla kreditku. Klasika, z dovolené, na televizi jsme nekoukali, noviny nečetli. Odbočila jsem z dálnice a tam překvapení, konečně se jezdí v obou směrech. To se ještě nestalo od doby, co jsme tu byli na "Look and see". Takže si jedu a volám Tracey, že už tam skoro jsem. Štěpán vzadu spí, Bětka nadává, že chce čůrat. Tracey se diví, proč jedu, že je špatná doprava, a nedá se tam dostat. Tak jí říkám, že už vidím most, který se podjíždí u nich u práce za Fordem. Je důležité říct, že Mílova práce je továrna za továrnou Fordu a obojí je na hranici Mamelodi (pretorijský township). Před posledními světly koukám, že na silnici jsou kameny a pár aut jede proti mně v našem směru. Ale to není příliš divné (kameny se označují silnice, které se opravují, a v protisměru speciálně na téhle silnici se jezdí furt. Kamenů nebylo tolik, tak jsem je přejela, dojela na další křižovatku a tam jich najednou bylo tolik, že přejet nešly. Na straně doutnal ohýnek (v poledne, to není obvyklé). Lidi, co šli kolem na mě mávali, ať jedu pryč. Tak jsem zastavila, a začala dávat do navigace, že to potřebuju objet. Furt na mě někdo mával. Tak jsem se otočila, a zkusila to objet. V tom mi volá Tracey ať tam nejezdím, že vidí na dvůr Fordu a tam pálí hranici z pneumatik a že ty protesty jsou nějaké silnější. V tu chvíli jsem vůbec nevěděla o čem mluví, ale objet to nešlo, tak jsem jela domů. Celou dobu za mnou Bětka nadávala, že chce čůrat -měla smůlu. Doma byla Brenda a trochu mi to vysvětlila.
Odpoledne měla Bětka Golfovou akademii, a těsně než jsme odešli mi přišla sms od Susan, což bylo oficiální upozornění asi od německé nebo americké ambasády o aktuální situaci s tím, že jsou uzavřeny některé silnice a dálnice (skoro všechny, které do Pretorie vedou). S tím, že všechny protesty se odehrávají v townshipech Tschwane, ale i ve městech jako je Hammanskraal (asi 40 km od nás). Tady jen zopakuji, že Mamelodi (jeden jeho cíp) je od náš vzdálený jen asi 5 km. Solomon Mahlangu, ulice která od nás vede do Mamelodi byla také mezi těmi uzavřenými. Říkala jsem Brendě, že jestli chce může u nás zůstat. Ale jen se smála, a říkala, že to přece musí vidět na vlastní oči!
Protesty začali v pondělí v Shoshanguve, což je na konci Mamelodi pod horami. Protest je v místním pojetí - chodí grupy cca po 10, pálí velké hromady pneumatik, zavírají silnice haldama kamení, rabují obchody (hlavně cizinců ze Zimbabwe, Zambie, Somálska, ale i obchoďáky, které jsou v townshipech), rabují chatrče cizinců (Z,Z, M atd), když v nich nikdo není a za celý týden protestů spálili 22 autobusů, nějaké taxíky i policejní auta.
V průběhu odpoledne přišla další smska, že se dav protestujících začal pohybovat naším směrem a uzavřeli Silver Oaks - nákupní středisko před hlavní bránou.
Po golfu jsme se jeli se Susan podívat do naší Nature reserve (je tam kopeček) kouknout se směr dálnice a Mamelodi, jak to vypadá. Vypadalo to v pohodě, pár kuželů dýma z dálnice i z Mamelodi, ale podle těch zpráv to vypadalo hůř.
Večer jsem se krapet bála, já sama doma, Susan sama doma, obě jen s dětmi, manželé na služební cestě. Přece jen k nature reserve je to od nás hodně blízko, a kdyby se tam větší skupina rozhodla zbořit zeď……
Ptala jsem se Susan, co má za únikový plán, tak říkala, že když se bude něco dít, že přijde s dětmi ke mně, protože mám v patře mříž :-) (a taky balkon jako kráva, na který se dá lehce vylézt :-))
V noci se nic nedělo.
Brenda druhý den přišla, říkala, že se moc nevyspali, že rabující grupy furt chodili kolem, celou noc. Ptala jsem se ji, jak poznají, že tam bydlí cizinci, na to mi řekla, že v chatrčích bydlí jen cizinci, místní chudí a nezaměstnaní dostali od vlády domy. A že je přece zná, vídají se v kostele. Jsou to její sousedi.
Protesty trvaly týden, postupně (potom, co vyrabovali všechny obchody ve svém okolí) se zmírňovaly až úplně utichly. Za spálená auta a autobusy nikdo nebyl potrestán. Brenda říkala, že policajti před davem utíkali, když byli venku z auta, tak prostě zdrhli, proto ty hořící policejní auta. Armádu nepovolali, že to nebyl tak silný protest.
Kdyby nebylo těch SOS smsek a médií, člověk by si toho ani nevšiml, že nějaký protest probíhá.

Vše utichlo a jede se dál. 3. srpna tu máme volby, tak uvidíme, jak dlouhé budou protesty po nich.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mtb | Web | 13. července 2016 v 13:57 | Reagovat

hezký blog :)

2 Veronika | 22. července 2016 v 14:34 | Reagovat

Simčo, máte to tedy dobrodružné a výborný poznatek, nebýt zpráv, člověk se některých věcí ani nevšimne, někdy to muže být užitečné.
Moc vás zdravíme
V a spol

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama