Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Říjen 2016

A zase opravy

13. října 2016 v 8:30 | Simča
Pro velký úspěch jsme si za poslední týden zopakovali kolečko oprav. Po kolikáté už?
Až zas na mne někdo budete vzpomínat, jak se v 35 stupňovém horku ve volných chvílích válím u bazénu, tak vězte, že realita je o dost jiná. Buď tu mám služku a zahradníka, kteří jsou potřeba úkolovat, jinak nic nedělaj. Nebo dělám účty, to mi zabírá hodně času, na to musím sedět u tiskárny resp. scanneru. Anebo je tu opět nějaký opravář, což je akce, která se počítá na dny, ne na hodiny.
Když se Míla na začátku září vrátil z Čech, opět mu vypadl proud. A nešel nahodit, dokud nevyřadil kuchyňský okruh. Je to občasná závada, kterou reklamujeme od března, kdy se to stalo poprvé. Akorát, že teď už jsme ho nenahodili vůbec. Takže jsme natáhli kabely z vedlejší místnosti, zapojili ledničku do funkční zásuvky a všechny ostatní prodlužovačky s tisíci adaptéry také.
Adaptéry jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Ať jich máte kolik chcete, furt nějaký chybí. Běžně si už fénuju vlasy v ložnici, protože ten koupelnový prostě zaboha nemůžu najít.
Zpět k elektrice. Opět jsme započali začarované kolečko. Já na agenturu - potřebuji elektrikáře, je to kritické - agentura - musím se zeptat majitele- já na agenturu - potřebuji elektrikáře, je to kritické - agentura - musím se zeptat majitele a tak stále dokola. Až minulou středu jsem si sehnala telefon na majitelku agentury, po celém dni se jí konečně dovolala a ve čtvrtek, světe div se, dorazili opravdický elektrikáři. To byl opravdu zázrak, protože doteď, když už někoho poslali, nikdy to nebyl elektrikář. Přesněji dorazilo 5 černochů, jeden z nich jim velel, to byl snad elektrikář. Ale aspoň se tvářili, že tomu rozumí. Jeden odmontoval jednu zásuvku, druhej druhou, nemohli najít chybu, zase je přimontovali. Zkusili vedlejší místnost, pak zjistili, že musí znovu odomontovat tu přimontovanou zásuvku, pak zkoušeli bazén, který je na stejném okruhu. V tu chvíli mne to přestalo bavit a šla jsem vám radši psát minulý článek.
Nejvtipnější je, že mezi sebou vždy mluví svým jazykem (nejčastěji zulu nebo xhosa, když jsou ze Zimbabwe tak shwe-shwe nebo ndebele), takže člověk nerozumí ani slovo. Když přijdou bílí opraváři, tak ty zas mezi sebou mluví afrikánsky, takže jim zas není rozumět ani slovo. Takže když chcete být v obraze, musíte se furt připomínat a domáhat se informace v angličtině.
Po asi 5 hodinách pravili, že je to opravené a když jsem se domáhala vysvětlení, říkali, že byl překopnutý kabel u bazénu (který byl za bazénem, to znamená, že ho není jak překopnout). No zatím to funguje, předtím to vždy šlo maximálně 5 dní, tak to snad doopravdy opravili.
To bylo ve čtvrtek. Neradovali jsme se dlouho. V sobotu jsme zjistili, že v koupelně služky kape voda ze zdi a to fakt hodně a furt. Je tam komplet všude mokro. Ze staré známosti jsme opět zkusili majitelku agentury, přišlo nám to adekvátní havarijní situaci. Ona to rozhodně tak kriticky neviděla, celý víkend byla nedostupná, ani na zprávu nám neodpověděla. V pondělí jsem v 6 ráno napsala do agentury a v 9 tam zavolala, s tím, že když teče kontinuálně ze stropu, tak mi to fakt přijde kritické. Můj email zatím nečetli. Nicméně poslali instalatéra, aby se na to kouknul. Ten dorazil po 10, řekl, že to bude ze shora, tzn. z naší hlavní koupelny, a že tam bude prasklá trubka ve zdi. V hlavní koupelně lehnul na všechny 4 a jal se poslouchat naší zeď. Pravil, že se ty dlaždice budou muset vysekat, aby se to našlo. A že mi dá vědět, co majitel.
Druhý den ticho po pěšině. Tak opět volám do agentury, tam mi řekli, že majitel chce poslat svoje instalatéry. A ti opravdu přijeli. Nejdřív se ohlásili z brány a asi po hodině od ohlášení dorazili k nám (cesta trvá asi 5 minut max). Tohle mne nikdy nepřestane udivovat, jak to může tak dlouho trvat, co po té cestě dělají, protože z brány volají až jako poslední krok předtím, než je pustí dovnitř. Každopádně opět stejné kolečko. Dolu do koupelny, kde to kape, pak nahoru poslouchat zeď. Řešení se ovšem krapet lišilo. Uděláme díru z venku do zdi, abychom to našli. Tohle je tu velmi oblíbené, takhle opravovali druhou koupelnu, když jsme se nastěhovali, udělali díry z venku, pak je zalepili.
Hledali, hledali, ale nemohli najít. Pak na ně koukám, že čekají. Když jsem se zeptala na co čekají, tak prý na detektor praskliny, že ho někdo přiveze. Možná by dávalo smysl, když se jedu podívat na prosakující vodu, si ho vzít s sebou, ale přece jim nebudu radit, já nejsem instalatér.
Dobře to dopadlo, díru našli, nám udělali pořádnou z venku do zdi a zaletovali to. Ve středu jsem musela zaurgovat, aby ty díry přišli něčím zalátat, že to takhle nemůžou nechat. Jednu zalátali, na druhou prý ještě přijdou.

Každopádně voda přestala téct, takže velký úspěch! Teď už jen čekáme, kdy se nám podmáčená stěna naší hlavní koupelny v 1. patře sesune k zemi. Chraň bůh, aby to vyhodilo pojistky, je to těsně u toho kuchyňského okruhu.

Pozorování u Bětky ve školce

6. října 2016 v 11:54 | Simča
Tento týden jsme měli pozorování u Bětky ve školce. Trvalo to hodinu a půl ráno. Tak jsem se konečně po třičtvrtě roce dozvěděla, co v té školce dělá, protože z ní něco vytáhnout je fakt síla.
Jen připomínám, že chodí do předškoláků, má za sebou 2 termy, teď je v posledním 3. termu. V prvních dvou probrali celou abecedu a teď skládají jednoduchá slova. Počítají do 80, pozpátku od 25, dělají i geometrické tvary, teď začínají trojrozměrné. Sčítají do 10.
Bylo to od 8-9:30, což je doba, kdy děti "pracují". Začínají tím, že (po návštěvě záchoda) si sednou do kruhu na koberec, řeknou si dobré ráno, jmenují 2 děti jako "special helper" (pomocník paní učitelky-1 holka, 1 kluk), každý den se to mění. Pak si řeknou, kolikátého je, co je za den a jaké je počasí a special helpers to připevní na nástěnku. Mimochodem v pondělí bylo ráno asi 10 stupňů, v úterý 8. Myslela jsem, že tam normálně umrznu. Rodiče seděli na kraji třídy na židlích a koukali na děti (ty se na rozdíl od nás hýbaly, a měly zimní uniformy, což je vyteplená šusťáková souprava).
Zato já ráno letmým pohledem z okna zjistila, že je slunce (za celý rok nebylo asi 3 dny, jinak je vždy) a nevzala jsem si ani ponožky. Občas jsem si vzpomněla na Štěpána a na jeho příchod do školky. Dala jsem mu jen kraťasy, ponožky do sandálů a mikinu, jedna holčička měla rukavice a skoro všichni bundu a čepici.
Poté, co paní učitelka řekla téma dne a každého se na něco k tématu zeptala, tím se s nimi individuálně pozdravila, měli rozcvičku. Při rozvičce procvičují počítání. Nějdřív dělali dřepy, pak kobru, pak kliky a držení nahoře v kliku (počítali do 80). Pak výpady dopředu - počítali od 20 do 1, pak znovu - sudá čísla do 20, a ještě jednou - po desítkách do 100. Tuhle část mají každý den stejnou.
Další část je zmiňovaná "práce". V pondělí četla paní učitelka knížku o zvířátkách, ptala se, děti se hlásily a odpovídaly. Pak srovnávaly domácí mazlíčky a zvířata v zoo, co mají a nemají společného a paní učitelka poctivě zapisovala na clipboard.
Protože byli všichni jedna velká skupinka asi 19 dětí, půlka jich v průběhu odpadla, nejdřív u čtení, a pak u zapisování.
V úterý to bylo jiné (podle mne lepší), učitelka tam měla k ruce asistentku, rozdělila je na skupinky po 4 a obcházely různé stanice.
Na jedné s asistentkou poslouchaly magneťák (každé dítě mělo sluchátka) a hrály něco jako bingo s obrázky a písmeny. Na druhé dostaly 2 A4 obrázků a vedle měly napsat slovo (všechna byla třípísmenná) a tečky pod písmenka podle toho, kolik je písmen. Když měly hotovo vybarvovaly. Slova typu dog, cat, tin, can, fin, den atd.
Aspoň se něco přiučím, slova jako ploutev nebo liščí doupě jsem do teď nikdy neměla možnost použít :-).
Na třetí seděly s učitelkou, každý měl stejnou miniknížku vždy s obrázkem a 3 slovnou větou a četly. Nejdřív všichni dohromady hádaly, co by tam mohlo být. Pak každý individuálně četl jednu větu. Četl, znamená, že to vyhláskují foneticky a pak po slovech přečtou. Nakonci ještě jednou četly všichni dohromady.
Na čtvrté děti dostaly balíček kartiček opět s třípísmennýma slovama a měly utvořit rýmující se dvojice (cat/hat) a pak nakreslit na tabulku význam slov. Tahle stanice byla kritická, každá skupinka tam dělala krapet něco jiného než měla. Jedna skupinka to dělala samostatně, další furt mazala obrázky, další místo kreslení psala dvojice. To byla opravdu sranda.
Bětce to moc šlo, celou dobu byla mezi dětmi, které se soustředily a reagovaly na paní učitelku. I se hlásila a odpovídala na otázky. Vůbec nebylo poznat, že je cizinka a to po celou dobu. Má docela velkou slovní zásobu.
Další moje zjštění bylo, že ostatní děti čtou stejně blbě jako ona, ale nakonec to vždy všichni přečtou.
Dokonce bych i z fleku asi 5 dětí neposlala do 1. třídy, kvůli velmi slabému soustředění. Na konci listopadu uvidíme, kdo půjde a kdo ne.
Příští týden jde Bětka ještě na Readiness test, to je test zralosti, ze kterého dostaneme výstup. Paní učitelka říkala, že to s ní chce poslat do první třídy, aby tam paní učitelka věděla, na co se případně zaměřit. Tak jsem zvědavá.
Po našem pozorování měly děti svačinu, a pak v pondělí tenis. Po tenise měly volno na zahradě cca 1 hodinu. Pak se jeste vracejí do třídy cca na 1-1,5 hodiny a kreslí, lepí, tvoří. Pak ve 13:00 končí a jdou domů nebo na oběd.

Příští týden jdeme na druhé pozorování ke Štěpánovi, tak se celkem těším.