Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Listopad 2016

Potopa

20. listopadu 2016 v 16:34 | Simča
Minulé pondělí se po horkém víkendu konečně zatáhlo a po poledni přišla pořádná bouřka. Lilo jako z konve, blýskalo se, bouřilo, bouřka se točila přímo nad námi 2 hodiny. Ze zahrady jsme měli krapet jezero. Dokonce na obou stranách, normálně bývá jen vzadu. Ale do domu neteklo. Pak mi psala Susan, že jí přestala jít elektrika a crčí ji voda ze zásuvek.
Ve 2 bylo těsně po dešti a já jsem vyrazila pro děti do školky. Bětka byla domluvená s kamarádkou, že ji vezmem k nám na hraní. Takže jsem nejdřív chtěla jet pro ni, pak ve 3 pro Štěpána. Když jsem projížděla přes golfové hřiště, všude byla potopa, spoustu aut zastavovalo kolem mostu a fotili si rozvodněnou říčku.
Dojela jsem ke druhé bráně, kterou jezdím do školy a bylo mi divné, proč tolik aut stojí ve frontě na vstup do estatu. Když je velká bouřka bývá hodně vody právě na Silver Lakes Road, která vede od druhé brány. Pár aut se otočilo a nevyjeli ven, ale pár jich normálně projelo. Tak jsem si řekla, že to risknu. Vyjela jsem ven a po pár desítkách metrů jsem zjistila, že v nejnižším místě je jezero, kde jsou utopená auta. Z některých ještě vylézali lidé, když vylezli do vody, měli ji po pás a odcházeli směrem na vyšší místa.
Otočila jsem to, stejně jako všichni, což znamelo, ža se ta silnice absolutně nepohla, úplně všude byla zácpa bez jediného pohybu. Oni se totiž neměli kam pohnout. Tahle silnice vede na hlavní silnici a do města, nebo do naší školy. Ale ve druhém směru po 2 km končí. Po cestě vede k nám do Estatu, ale jen pro ty, co tam bydlí. Dále do další školy a do dalších cca 3 estatu. Nebo prašnou cestou na Cow House Market, kam se jezdí buď na pivo nebo na kola. Toť vše, žádný výjezd z ní není. Za to je poměrně frekventovaná.
Tak jsme tam tak stáli a stáli asi půl hodiny bez jediného pohybu. Pak u nás v Silver Lakes otevřeli obě dvě brány a náš Estate na celé odpoledne fungoval jako silnice - spojnice mezi Silver Lakes Road a výjezd do města.
Když jsem jela po Glen Eagles (to je naše hlavní silnice, vede celým Estatem) k hlavní bráně, viděla jsem, že v místě největšího jezera na Silver Lakes Road není asi 15 metrů žádná zeď, takže je vidět na ulici, což byl teda hodně vtipný pohled.
Opět tam stálo spoustu aut a všichni si to fotili. Celkem nakonec zeď chyběla na 3 místech, a v Nature reserve ji ještě teď stále opravují.
Když jsem vyjela ven hlaví branou dostala jsem se do obrovské zácpy všemi směry.
Vyzvednutí dětí ze školky mi zabralo celkem 3 hodiny, normálně to trvá maximálně 45 minut, když se courají.
Sice bydlíme v jednom z nejstřeženějších a zároveň nejbezpečnějších estatů v JAR, ale v případě živelné pohromy nemáme šanci se z něj dostat....

Středu na to byla ještě blesková záplava na dálnici u Johanesburgu a na letišti, jeden township - Alexandrii to komplet spláchlo.
Tohle není parkoviště, to je dálnice.

Teď už máme opět slunce :-)

Perličky

5. listopadu 2016 v 10:19 | Simča
Od září mi leze Brenda hrozně na nervy. Přijde mi, že nic nedělá. Asi jsem přecitlivělá. Kromě toho nám vyplácala data, takže nám posledních 5 dní října nešel internet. No spíš pomohla vyplácat ten zbytek. Můj drahý manžel mi poradil, že místo, abych ji vyhodila, mám jí to nejdřív všechno říct. Když to říkal měsíc, napsala jsem si seznam, co mi vadí. Po dvou chválících větách (…líbí se mi, jak luxuješ a vytíráš…) jsem ji krapet seřvala, i včetně toho internetu. Výsledek: mně se hrozně ulevilo, že jsem jí řekla vše, co se mi nelíbí a že jsem jí konečně zhluboka vynadala, po ní to hladce steklo, ale dá se říct, že se snaží - hlavně když hlídá děti, opravdu si s s nimi hraje.

Ve středu měl přijít elektrikář opravit 2 světla. Nepřišel. Ve čtvrtek v 7:00 mi zavolali z brány, že je tam elektrikář. Pustila jsem ho dovnitř. Jen připomínám, že nejpozději v 7:30 vozím děti do školy a ve čtvrtek bylo 3. což znamená, že má drahá polovička má uzávěrku. V 7:25 dorazil elektrikář, sám, ostatní ho tu vyklopili a odjeli. V půl jsme si s Mílou vyměnili větu "Ale já tu s ním nemůžu zůstat musím do práce/s dětma do školy", načež Míla pravil, že je radši vezme do školy. Něco po 8 měl elektrikář opravené jedno světlo (teď sice zase nejde, ale předtím šlo) a u druhého řekl, že musí vyměnit drát. Půjčil si ode mne nabíječku na telefon, sedl si před otevřenou garáž na trávu a jal se čekat, až mu přivezou drát. Ten mu přivezli po 3 hodinách. To už jsem nadávala, že musím aspoň na nákup a ne tu čekat na drát. Pak to spravil (zatím funguje) a odjel ve 12:30. Tomu se říká produktivita práce!
A protože měl Míla ten den narozeniny, pekla jsem mu dort. Je listopad, jahodová sezona v plném proudu, tak jsem se po cestě pro Bětku zastavila pro jahody. Nikde je neměli. Celkově, poté i s Bětkou jsme byli ve 2 Woolworthech, v Pick n Pay, ve Food Lovers Marketu. A fakt je nikde neměli. Samozřejmě u každého obchodu, kde jsem nic nekoupila, mne to stálo aspoň 2 randy za parkování. Nakonec jsme je sehnaly ve Sparu a přivezla jsem Bětku pozdě na angličtinu. Holt není to tak jednoduché udělat čokoládový dort s jahodami v jahodové sezoně v Jihoafrické republice.


Příští týden budu shánět svíčkovou, tak uvidíme, jak náročné to bude.