Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Únor 2017

Dnešní ženy v JAR

16. února 2017 v 10:35 | Simča |  Lidé
Za současné politické situace v JAR je pro vaši kariéru nejlepší, pokud jste černá žena s univerzitním vzděláním a nejlépe nějakým malým fyzickým handicapem. Pak se vám nabídky na práci jen hrnou. Pro ilustraci pár příběhů žen kolem mne…..
Linah

Linah je Jihoafričanka. Je to asistentka paní učitelky u Štěpána ve školce.
Jeho oblíbená paní učitelka. U něj v oddělení je jako paní učitelka, paní ředitelka školky - Celeste, pak vždy nějaká na stáži, teď zrovna Teacher Margot a jedna asistentka - Linah. Asistentka je černá, stejně jako kuchařka, zahradník a ostatní (2) asistentky ve druhém oddělení.
Až se zas někdo bude pozastavovat nad tím, že označení "černá" je pejorativní - není. Tady je to Status Quo. Na úřední formuláře se rasa píše jako třetí nejdůležitější, hned po jménu a datu narození.
To mi připomíná naši humornou příhodu s Bětčinou přihláškou do školky. Neznalí poměrů, loni před příjezdem jsme nevěděli, co do téhle kolonky vyplnit. Nakonec jsme tam napsali "Race: European" , myslím, že se ve školce mohli potrhat smíchy, když si to přečetli.
Také se všude píše vyznání. O tom jindy.
Ale zpět k Linah. Linah je asi 25, je vdaná, má asi 5ti letého chlapečka, a loni v květnu se jí narodil druhý. Celý druhý Term (čtvrtletí, ale jsou jen 3 v roce) zůstala doma - dohromady s prázdninami jsou to 4 měsíce, 1 měsíc před porodem, 3 po porodu. Bydlí v Hammanskraalu, což je město asi 50 km po dálnici na sever od Pretorie. Je to úplně černé město. Historicky to bylo jedno z měst vyhrazených pro černé obyvatelstvo v době Apartheidu, nebo spíš už od začátku 20. století, Apartheid tomu dal jen právní rámec. Často, když jsou nějaké nepokoje, krom townshipů jsou i v těchhle městech. Ale odpověď na otázku, proč tam lidé zůstávají bydlet je jednoduchá. Postupně dostávají od vlády do vlastnictví půdu a domy, ve kterých bydlí jejich rodiny desetiletí.
Aby Linah mohla dělat asistentku u Štěpána ve školce, musí mít vzdělání, tzn. má 12 tříd plus další univerzitní kurzy pro učení ve školce a také na metodu Montessori.
U Štěpána ve školce musí být každý den od 7:00 do 16:00 (občas končí v 15:00, když nejsou přihlášené děti do dýl). Každý den jezdí autobusem, musí 2x přesedat, takže jedna cesta ji zabere 2,5 hodiny. Ráno jí autobus odjíždí ve 4:30, odpoledne jezdí ve 3:30, doma je mezi 6-7. Bydlí s ní chůva (černá), která se stará celodenně o její děti. Děti v podstatě nevidí. Ale má dobrou kvalifikovanou práci. To každý nemá.

Elsabie

Elsabie je moje bílá afrikánská kosmetička. Je ji asi 30. V listopadu se ji narodil druhý syn. Prvnímu jsou 4. Elsabie je ze 4 dětí, to je tu hodně obvyklé v mojí generaci. Sama víc dětí nechce. Ona je kosmetička, pracuje na sebe, kolik odpracuje, tolik vydělá. Co neodpracuje, nemá. Má manžela, který dělá nějakou řemeslnou práci. Elsabie vydělává víc než její manžel.
Když se ji narodil první syn, šla do práce zpět hned po 6ti nedělí. Syna dala do Daycare (taková dětská skupina cca 6 dětí na 1 tetu) na celý den od 8-16:00. Většina Daycare funguje od 3 měsíců dítěte. Teď, když se narodil druhý syn, odcházela na mateřskou 4 týdny před porodem, vrátila se opět po 6ti nedělí. O druhého syna se stará její maminka, protože teď už je v důchodu, při prvním ještě pracovala.
Jedna její setra je natrvalo usazená v Austrálii.

Ilze

Ilze je moje bílá afrikánská učitelka angličtiny. Je stejně stará jako já. Je ze 4 dětí, samé holky, je 2. v pořadí. Je vdaná, ale děti nechce. Aspoň zatím. Jedna její sestra je provdaná za Francouze a bydlí na trvalo v Dubaji. Ta má dvě děti. Další dvě sestry se loni vdávaly, jedna vyvdala 3 děti v plné péči (tohle tu není obvyklé).
Ilze pracuje na sebe, má vysokoškolské vzdělání a zkušenosti ze zahraničí, z Anglie a z Japonska, kromě učení angličtiny dělá z domu marketing pro jednu malou společnost. Její manžel dělá copywritera u televizní společnosti v Joburgu. Mají v Pretorii dům. Oba jsou z Pretorie. Ilze pracuje v průvěhu celého dne, na hodiny ke klientům dojíždí k nim domů. Některé hodiny má dopoledne, občas má kurzy nebo hodiny v podvečer.

Hilde Mari

Hilde Mari je bílá a je jí kolem 30. Je od Míly z práce. Je účetní, má vysokoškolské vzdělání. Má jednoho chlapečka asi 9 měsíců. Její manžel má také vysokou školu, obor stavebnictví. A právě díky tomu se mu jako bílému hůře hledá práce. Hilde Mari vydělává víc než on, v době, kdy se jim narodil syn, byl manžel nezaměstnaný. Po 6ti nedělí se vrátila do práce, manžel pracoval příležitostně po stavbách, chlapeček šel do Daycare. Dává ho tam ráno kolemm 7:30, vyzvedává ho po 17:30. Teď má manžel stabilní práci, ale pod svojí kvalifikaci, a vydělává stále méně než jeho žena.

Shadi

Shadi je černá cca 38 letá maminka Bětčiny velké kamarádky Vutomi. Je doktorka, pracuje na plný úvazek v nemocnici v centru Pretorie. Má 3 děti, nejstarší 18ti letou na Univerzitě, pak Vutomi (spolužačka Bětky, nyní ve vedlejší třídě) a pak 3 letého chlapečka. Chlapeček chodí do školky, odpoledne ho vyzvedává černá chůva, která s nimi bydlí. Vutomi vozí do školy i ze školy tatínek, má nějaké volné povolání. Všichni bydlí v domě ve Wapadrandu, to je podobný Estate jako bydlíme my, jen trochu menší. Kromě chůvy s nimi bydlí ještě pomocnice (uklízečka). Obě jsou u nich zaměstnané na plný úvazek - týden od pondělí do pátku.

Příhody z prvních dní ve velké škole

10. února 2017 v 12:00 | Simča |  Běžný život
První 3 týdny školy jsou za námi. Jako obvykle, ne vše jde jako po másle.
Příhoda číslo jedna. Bětka má každé pondělí plavání. Na to se musí před obědem převléct do plavek. Na oběd chodí s Aftercare. A tyhle dva logické výroky se v praxi jaksi vylučují. Bětka se jde převléknout, což ji hrozně trvá, nikdo neví proč. Chodí se převléknout na záchod, proč, to nevím, ale každopádně záchod je hned vedle třídy, převlékárna mnohem dál (to by možná ani nestihla to plavání, kdyby se převlékala tam). I když je záchod tak blízko, a paní učitelka z Aftercare čte jména, kdo s ní má jít na oběd, prostě na ní nepočkají a na oběd odejdou každé pondělí bez ní. Takže je bez oběda. Místo oběda zůstává ve třídě s ostatními dětmi, který ho ale mají s sebou. Minulé pondělí nestihla sníst svačinu v 10:00 (nesnědla z ní vůbec nic), takže byla od rána od 7:00 do odpoledne do 3:30 bez jídla. Je mi divné, že nemá hlad (já bych hlady chcípla), tak přemýšlím, jestli i přesto, že je ze školy nadšená, není krapet ve stresu. Pondělky jsem reklamovala u paní učitelky i v aftercare, zatím bez výsledku. Nikdo vlastně neví, proč ji neberou s sebou, tak snad se to časem spraví.

Příhoda číslo dvě. Po začátku sportů ve druhém týdnu jsem zjistila, že ji úplně nemůžu nechat jít samotnou s taškou na zádech, lunchboxem a sportovní taškou. Má toho prostě moc, většinou musí mít náhradní uniformu (v tašce) a svetr (v tašce) a je jak vánoční stromeček. Takže ji můžu pustit samotnou jen ve středu, kdy má tělák a zároveň na sobě sportovní uniformu (odpadá sportovní taška) a v pátek, i když v pátek má fakt těžkou tašku, nese knížku na výměnu do knihovny a jde dopoledne na klavír, takže nese knížku na klavír, ale opět odpadá sportovní taška. Ty další tři dny nesu jednu tašku já a lunchbox Štěpán.

Příhoda číslo tři. S příchodem nového školního roku začala Bětka dostávat kapesné. Je z něj úplně nadšená. Má na týden 15 Randů (cca 27 Kč), výše kapesného je kvůli tomu, aby si za to mohla něco koupit v Tuckshopu. Dostává ho vždy v pondělí večer. Z dřívějška už měla ušetřeno asi 50 Randů z různých jednorázových akcí. Nadšeně ještě večer spočítala kolik má a ráno při přestávce si šla něco koupit. Odpoledne jsem zjistila, že se nedotkla svačiny, zato ji v lunch boxu a v tašce přibyly 2 balíčky popcornu se sýrovou příchutí (jí jen slaný) a perlivá voda s brusinkovou příchutí (pije jen jen neperlivou bez příchutě). Nic z toho včetně svačiny nebylo otevřené. Sumasumárum za cca 36 Randů. Vodu doma zkusila, pochopitelně ji nechtěla, popcorn jsme jeden rozdělali a užrala jsem ji ho já se Štěpánem, protože ji samozřejmě nechutnal. Druhý popcorn jsme se spolu domluvily, že zkusí druhý den vrátit. Proč koupila 2 popcorny jsem do teď nepochopila, prý ji někdo řekl, že musí mít peníze přesně (což je blbost, nemusí, normálně vrací peníze). Proč si koupila vodu, když má plnou lahev 750ml s sebou, taky nevím. Ale druhý den mi hned hlásila, že ten popcorn vrátit nešel, že to jde jen ten samý den, co ho koupila. Tak se aspoň zeptala, i když si to kapesné moc neužije. Jojo, finanční gramotnost něco stojí. A my holt budeme muset počkat, až ji dojdou ty ušetřené peníze. Což bude tímhle tempem brzo. Tenhle týden jim paní učitelka upravilia návštěvu Tuckshopu, smí tam jen v pátek. A dnes si zapomněla peněženku - tak ji možná i něco zbyde.
Příhoda číslo čtyři. Zácpa se trochu zlepšila, ale musím parkovat na horním parkovišti, jinak se z té školy nemůžu dostat. A protože jezdíme většinou na knop, tak beru první Bětku, a pak Štěpána, který musí v 8:00 stihnout ve své školce snídani. Nevýhoda je, že z horního parkoviště je to asi 2x tak daleko pěšky do třídy než z toho spodního. Ale furt to jde.


Příhoda číslo pět. Poslední týden Bětka nejí svačinu. Když se ji zeptám, řekne, že to kvůli něčemu nestihla. Každý den kvůli něčemu jinému. Snad se to časem srovná.

První dny v první třídě

5. února 2017 v 16:03 | Simča |  Běžný život
Ve středu 18. ledna nám konečně (pro mne) začal nový školní rok. Děti se poslední týden moc netěšily. V uterý jsme musely připravit všechny psací potřeby, které jsem předtím všechny podepsala, resp. nalepila jsem tam nálepky s Bětčiným jménem, jinak by mne z toho jeblo - každá tužka musí být označená jménem (bylo jich asi 7 sad - 4 druhy) a spousta jiných věcí, 2 penály (do teď nevím, proč mají dva), kapsář na židli a další. Uniformu jsme nakoupily už v prosinci, ta byla připravená. V úterý Bětka vše připravovala s sebou a tím se najednou, světe div se, začala hrozně těšit do školy - do první třídy.
Školou jí nastalo spoustu povinností, příprava svačiny, nošení tašky do auta a z auta, příprava uniformy na další den. Ta se mění podle dnů v týdnu - pondělí, úterý, čtvrtek je formální (bílé triko, šedá sukně-šortky, hnědé boty), středa, pátek sportovní (bílé triko, modré šortky, bílé tenisky). Každý den po obědě má hodinu sport, který se také mění, buď plavání nebo tenis nebo tělák - to zatím připravuji já. Takže je jak stromeček, na zádech tašku, přes rameno lunchbox (chlebník), přes druhé sportovní taška. Do měsíce by měla chodit od auta sama - se všemi věcmi.
První den vstala v 6 ráno a vzroně se vypravila. My všichni ostatní také. Míla jel s námi. Protože nic oficálního pro rodiče první den není, tak jsme se vyfotili doma a pak ještě ve škole. Nejšílenější byla zácpa, která se táhla už od brány až na parkoviště školy. 30 minut čistého času. A celou cestu proti nám v protisměru stojí zácpa, která vede do Cura - další školy, která je kousek od nás opačným směrem.
Třída působila poměrně stroze, vždycky si třídy postupně dekorujou svými výtvory, takže první den je to takové suché. Stolečky mají poskládané do 4 skupin, vždy sedí 6 dětí dohromady, je to kvůli různým týmovým pracem. Opět máme štěstí na paní učitelku, která je tak drobná, že se ve větru ohne. Ale Bětce se líbí. Každý rok děti prohází, ze všech tříd stejného ročníku a rozdělí k jiné paní učitelce. Neexistuje proti tomu odvolání, člověk se musí spoléhat, že jsou stejně kvalitní. Mají jednu hlavní paní učitelku a drží stejnou linku, mají i stejné úkoly, probírají to samé. Bětka šla letos jen s jednou holčičkou z Hvězdic, ale kupodivu většinu ostatních dětí zná z Playtime anebo z Aftercare, takže tam není ztracená. Ale největší kamarádku Vutomi má ve vedlejší třídě, vždy si spolu hrajou o přestávce.
Škola začíná v 7:45 zvoněním, na které tyhle malé děti mají jít dovnitř do třídy. Před třídou je hřiště, na kterém si hrají před školou, po škole a při přestávce. Mají jen jednu přestávku v 10:00 a pak oběd ve 12:30. Jak to dělají nevím, tak daleko jsme se v komunikaci s naší drahou dcerou ještě nedostali. Tipla bych, že střídají činnosti podle pozornosti. 13:00-14:00 mají sport (plavání, tenis, kriket, balet - co si vybrali). Tenhle sport je zdarma, není úplně povinný, ale řekla bych, že chodí všechny děti. Škola má velké hřiště, pak tenisové s asi 8 kurty a bazén 25m - venkovní. Povinný je tělák ve středu a v pátek nemají nic, jen závody a ty se nás zatím netýkají.
V 7:45 mají starší děti (asi od 4. třídy) nástup a modlící 5minutovku před třídou. Chodím kolem nich, když Bětku vyprovodím a Štěpán tam vždycky letí a hrozně dupe :-) a učitelé na něj dělají Pššššt (anglicky shshshshs)
Každý den tak má Bětka školu od 7:45-14:00, pak si do 15:00 hraje před třídou. Když je potřeba paní učitelka s ní ještě něco přečte v té poslední hodině. Pak ji vyzvedávám, protože ve 3 musím vyzvednout Štěpána ve školce. Asi před rokem škola zrušila úkoly, což znamená, že děti dostávají jen čtení na doma, žádné písemné úkoly. Je to vždy jeden list s velkými písmeny a pokračují v tom, kde skončili loni. Nemají žadný slabikář, mají 4 sešity bez linek, které si vybarvovali a podepisovali první 3 dny školy. Pak jsme je doma zabalili do samolepícího obalu (doporučuju, drží to, je to transparentní) a dál zůstávají ve škole. Mají jeden na matiku, jeden na češtinu, jeden na něco jako prvouku, pak mají písanku s linkama a s pomocnou linkou, ale učí se jen tiskací písmena. Mají i afrikánštinu, ale zatím berou jen slova. Pak mají komunikační složku, v té nosí zprávy domů a podepsané zpět (vše je vytištěné, nic nepíšou sami) a složku čtení na doma. Tyhle dvě složky jsou jediné, které nosí v tašce. V pátek chodí povinně do knihovny, kde si povinně vybere na týden knížku, kterou spolu přečteme.
Stejně je ten přechod do velké školy znát. Musí vstávat v 6, což znamená, že v 7 večer musí být v posteli a tím pádem je čas mezi školou a spaním dost krátký. Navíc chodí 1x týdně mimo školu na plavání a 1x týdně na golf, čímž si odpočinou, ale nejsou doma. Takže čas strávený doma začal být vzácný. Bětka má navíc 1x týdně angličtinu, ale to mi přijde, že vzhledem k tomu, že je to po škole, ale doma, tak ji to moc nezatěžuje.
Ještě, že nemáme ty psací úkoly!! Jinak bychom se k češtině nedostaly vůbec. I když teď dávám na cca 14 dní přestávku a uvidím, jestli nebudeme pokračovat zatím jen s psaním. České samohlásky jsou ve srovnání s anglickými totálně matoucí.
Zatím je nadšená, dokonce říkala, že to čtení je fakt zábava, přitom na českou školu se mnou říká, že je to nuda. Hlavně když má začít něco dělat, po chvíli už to jde.

Štěpán zůstal v Montessori školce a je tam na výsost spokojený. Odešli mu kluci od sousedů, co mu furt něco dělali, a navíc je tam teď za mazáka.