Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Červen 2017

Nákupy s dítětem a dudlík

29. června 2017 v 22:25 | Simča |  Děti
Domorodé děti nemají nejen kočárek, ale ani dudlík. Kočárky jsou málo vidět i tady ve městě, ale je to kvůli tomu, že tu nejsou chodníky, takže jediné místo, kde se s nimi dá pohybovat je obchodní centrum, a tam zas matky malé děti většinou neberou, protože mají doma chůvu, nebo prostě pomocnici, která hlídá, když se jede nakoupit.
Když vezmu Emču s sebou na nákup, tak je to mírně nepohodlné. V první řadě, jakmile je venku z kočárku, budí pozornost, každý se nad ní rozplývá (ne protože je tak roztomilá, ale protože je jediná). Už se mi stalo při jedné návštěvě PicknPay supermarket, kde řvala (tudíž jsem ji musela nosit, aby byla hodná), že na ní šáhlo postupně 6 lidí (bílí i černí) a dostala 2 pusinky od cizích lidí na ruku. Jindy se mi zase stalo, že u pokladny pobrekávala, pokladní po totálním rozplynutí se nad ní pravila, že je unavená a pomocnice mi řekla, také po rozplynutí, že chce jít Emča hned domů. Podotýkám, že obě byly černé - prostě tady se děti s sebou na nákupy neberou.

A dudlík?
Tuhle jsem si stěžovala Brendě, že Emča nechce dudlík. Ta mi na to řekla, že oni žádné dudlíky nemají, že je viděla poprvé v životě až tady, že je to luxus pro bohaté. Ale nemyslete si, že když domorodé dítě řve, matka vytáhne prso a nakojí ho. Chyba lávky!
Dítě má od měsíce věku, to je doba, kdy má matka povinnost jít pracovat na pole, pevný řád. Ráno má kaši s ostatními dětmi z rodiny, co jdou do školy. Pak zůstává s opatrovníkem, jak už jsem psala dříve. Když matka přijde, nakojí ho. Když ho vezme s sebou na pole, v době svačiny ho nakojí. Jinak ho nechává osudu. Rozhodně ho neuspává. Nakojí ho, u toho dítě usne, položí ho na nějaký ručník na zem. Dítě spí 2-3 hodiny. Když se vzbudí a není čas kojení, nekojí ho. V podstatě ho nechá brečet, když nemá čas se s ním bavit. A protože to takhle dělá od malička, dítě je zvyklé nevyžadovat moc pozornost.
Jednou takhle Brenda odložila svoje dvojčata, když byly ještě miminka, a pokousaly je hrozně mravenci.
Divila jsem se, že dítě nesežere nějaké zvíře. Na to mi řekla, že oni moc dravých zvířat nemají, jen hady. Ale hadi prý neuštknou dítě, které je kojené. Mateřské mléko hadům smrdí, stejně jako naftalín.

Z toho plyne ponaučení - až dáte svého kojence spát na zem někde v divočině, hadů se nebojte, jen se ujistěte, že tam není mravenčí dálnice Mrkající

Přirozené rodičovství ala Afrika?

22. června 2017 v 13:40 | Simča |  Děti
Když byl Emilce měsíc, přišla za mnou Brenda a ptala se, co jí dávám jíst kromě kojení. Už od příchodu z porodnice na mne dost koukala, že kojím. Místní bělošky moc nekojí, vracejí se po 4 měsících do práce, takže když už kojí, tak jen první měsíc - dva, pak přechází na umělou výživu, aby dítě bylo hlídatelné. Některé po nástupu zpět do práce kojí jen v noci, ale je to spíš výjimka. Plně kojí do 6. měsíce jen 8,1% žen.
Ale zpět k její otázce. Odpověděla jsem jí, že nic, jen kojím, přes den častěji, v noci se Emča budí kolem 4. ráno, po kojení zase spí dál cca do 7. Otočila jsem otázku. Připomínám, že Brenda je ze Zimbabwe, z malé vesnice daleko od nejbližšího města, prostě opravdový domorodec. Řekla mi na to, že od 2 týdnů dávají dětem večer pap (kukuřičná kaše, kterou jedí všichni v podstatě furt), jen ho naředí, aby byl jako řídká kaše. Dítě pak krásně v noci spí. Od měsíce věku je navykají na normální pap (standardně vypadá jako bramborová kaše, ale jde v ruce užmoulat na placičku, kterou se nabírá uvařené rajče s vajíčkem nebo kuřetem, příbory nepoužívají).

Po porodu se manžel musí na měsíc odstěhovat do jiné chýše a novopečené mamince pomáhá její matka případně tchýně. První měsíc nesmí dítě nosit v ručníku na zádech, ale musí ho jen chovat v náručí. Spí oba na zemi, na přikrývkách. Když dítě usne, položí ho na zem. Po měsíci už matka začíná opět chodit s celou vesnicí na pole, okopávají kukuřici atd. Když odcházejí na pole, někdo vždy zůstává ve vesnici a pro ostatní vaří a stará se o děti. O děti od 1 měsíce věku. Matka přijde v poledne na oběd, případně dítě nakojí a pak večer. Mezitím dětem i miminkům "služba" vaří pap na řídkou kaši a dává jim to většinou prstem rovnou do pusy.
Nutno podotknout, že u nich operuje UNICEF, který zdarma rozdává instantní kaši pro miminka s fortifikantem, kterou místní matky využívají a ne jen pro miminka, ale i pro starší děti. Jenže klinika je daleko, než dojdou pro další zásoby dávají normální pap. Ne každý chodí na kliniku.

Brendina sestra nekojila vůbec. A prý ten chlapeček žije, je mu 5 let a je normální. Rozhodně nedávají miminkům umělé mlíko, je to moc drahé a nedostupné. Kravské nebo kozí mlíko také nedávají, to až později. Opravdu nechápu, jak to ten chlapeček mohl přežít, jíst jen pap a vodu.