Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Banální příběh z veřejné nemocnice

30. července 2017 v 12:37 | Simča |  Lidé
Minulý týden u mne byla na návštěvě sousedka - Jihoafričanka Gretschen. Je povoláním Právní Ergoterapeut (Legal Occupational Therapist). To znamená, že k ní chodí lidé po úraze nebo nemoci nebo po operaci a době strávené v nemocnici, kteří chtějí žalovat nemocnici nebo doktora pro zanedbání péče, a ona píše posudky na jejich nynější zdravotní stav s ohledem na jejich práci i sociální prostředí.

Nedávno u ní byl pán, kterému se stala autonehoda, a protože neměl žádné zdravotní pojištění, dostal se do veřejné nemocnice. Měl zraněnou nohu, otevřená zlomenina a potřeboval operaci.
Po dlouhém čekání mu udělali všechna vyšetření, poslali ho na rentgen, čekal na rozhodnutí o potenciální operaci. Nemohl se hýbat, byl připoután na lůžko. Přišli pro něj dva zřízenci, odvezli ho na lehátku někam hodně daleko do útrob nemocnice. Vůbec se s ním nebavili, když se ptal, kam jede, říkali, že na rentgen (tam byl předtím). Až s ním dojeli do tmavé velmi chladné místnosti. Tam ho zaparkovali a přikurtovali a odešli. Nechali ho tam do druhého dne. Druhý den přišli, zkontrolovali ho, jestli žije, a zase ho odvezli zpátky do čekárny, kde se o několik hodin později rozhodlo o jeho operaci.
Gretschen nechápala, proč ho nechali přes noc v té místnosti. " Vy nevíte?" divil se zase on, "chtěli prodat mojí mrtvolu". "Aktivně zabít mne nemohli, to by se poznalo, ale zemřít na následky nehody, to se přece stává v nemocnici každý den."
Gretschen nechápala smysl. A jak to celé funguje? Kdyby ten člověk přes noc zemřel, zřízenci by dali echo pohřební službě, samozřejmě té, se kterou jsou domluvení - prodali by tělo. Služba by ho odvezla a uskladnila u sebe v mrazáku. Rodinní příslušníci by se ho snažili po nehodě najít, zkoušeli by veřejné nemocnice, pak pohřební služby. Ve veřejných nemocnicích je velký zmatek, hledání jen po nemocnicích by jim zabralo pár dní, než by vůbec zjistili, že zemřel. Pak chvilku trvá, než by našli správnou pohřební službu, která nebožtíka má. Pohřebních služeb je tu mraky. Cestou na Hammanskraal každý druhý dům. Pak by teprve začali zařizovat pohřeb, u kterékoliv pohřební služby. Ale během těch několika dní by jim už naběhl pořádně tučný účet o pohřební služby, která nebožtíka skladuje. Za převoz z nemocnice, za uskladnění, za přípravu atd.
Muselo být velké zklamání pro zřízence, že ho ráno našli živého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danka | E-mail | 30. července 2017 v 13:34 | Reagovat

Teda děs-běs.Ale takhle lidé žijí.Tohle hlava nebere,ale bohužel,takhle to je někde zařízené.Brrrr. Dana

2 Sl.Šuchman starší | E-mail | 30. července 2017 v 13:40 | Reagovat

Je to silný drsný příběh. Mílo, blahopřeji Tvé milé paní k talentu sdělovat příběh na malé ploše. Rád její postřehy čtu. Buďme rádi, že žijeme v Evropě. byl jsem v hodně zemích celého světa, i v Africe /Ethiopie/, ale myslím si, že se tam nic podobného nedělo.

Srdečně zdravím celou rodinu Burianových i Mílu staršího v Praze / moc se nevidíme/.

J.Šuchman starší

3 Simča | 31. července 2017 v 8:13 | Reagovat

Jé, děkuju moc za komentář.
Tenhle způsob komunikace  (blog) je hrozně jednocestný, krom toho, že vidím, kolik lidí blog navštívilo.
Tak ještě jednou ohromné díky za komentář!!!
A navíc pochvalný :-)

4 Hana Zidkova | 1. srpna 2017 v 11:14 | Reagovat

Simco, tak taky pripojuju komentar. Pises opravdu zajimave. A hlavne o vecech, ktere by se clovek normalne nedozvedel. Toto s tema mrtvolama je tedy fakt neuveritelny...Cetla jsem jednu jihoafrickou detektivku a jak tam popisuji praci policie, dost to sedi na ty tve postrehy o JAR. Tak pa. A hlavne do nemocnice  opravdu nikdy sam. Hanka

5 Dědek Karel | E-mail | 9. října 2017 v 14:02 | Reagovat

Milá Simčo,
když mně Váš tchán Míla dal odkaz na Váš blog, tak jsem si říkal "no jo, dědek se chtěl svojí snachou pochlubit" a abych mu udělal radost, tak jsem si ho otevřel a ... čtu a čtu. To nejsou žádné plytké plkanice z fejsu, ale velmi zajímavé čtení - asi to rozkecám. Takže palec nahoru (tenhle smajlík bohužel chybí). Pozítří ve středu 11.10. máme sraz dědků z průmky a Mílovi Vás pochválím, ať má dědek radost. Tak ať Vám to píše a já se těším na další počteníčko. Dědek Karel

6 Simča | 28. října 2017 v 9:05 | Reagovat

Diky moc!!!
Polepším se, a konečně něco zase napíšu :-) Zdravím do Prahy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama