
Banální příběh z veřejné nemocnice
30. července 2017 v 12:37 | Simča | Lidé
Komentáře
Je to silný drsný příběh. Mílo, blahopřeji Tvé milé paní k talentu sdělovat příběh na malé ploše. Rád její postřehy čtu. Buďme rádi, že žijeme v Evropě. byl jsem v hodně zemích celého světa, i v Africe /Ethiopie/, ale myslím si, že se tam nic podobného nedělo.
Srdečně zdravím celou rodinu Burianových i Mílu staršího v Praze / moc se nevidíme/.
J.Šuchman starší
Jé, děkuju moc za komentář.
Tenhle způsob komunikace (blog) je hrozně jednocestný, krom toho, že vidím, kolik lidí blog navštívilo.
Tak ještě jednou ohromné díky za komentář!!!
A navíc pochvalný :-)
Simco, tak taky pripojuju komentar. Pises opravdu zajimave. A hlavne o vecech, ktere by se clovek normalne nedozvedel. Toto s tema mrtvolama je tedy fakt neuveritelny...Cetla jsem jednu jihoafrickou detektivku a jak tam popisuji praci policie, dost to sedi na ty tve postrehy o JAR. Tak pa. A hlavne do nemocnice opravdu nikdy sam. Hanka
Milá Simčo,
když mně Váš tchán Míla dal odkaz na Váš blog, tak jsem si říkal "no jo, dědek se chtěl svojí snachou pochlubit" a abych mu udělal radost, tak jsem si ho otevřel a ... čtu a čtu. To nejsou žádné plytké plkanice z fejsu, ale velmi zajímavé čtení - asi to rozkecám. Takže palec nahoru (tenhle smajlík bohužel chybí). Pozítří ve středu 11.10. máme sraz dědků z průmky a Mílovi Vás pochválím, ať má dědek radost. Tak ať Vám to píše a já se těším na další počteníčko. Dědek Karel
Teda děs-běs.Ale takhle lidé žijí.Tohle hlava nebere,ale bohužel,takhle to je někde zařízené.Brrrr. Dana