Minulý týden u mne byla na návštěvě sousedka - Jihoafričanka Gretschen. Je povoláním Právní Ergoterapeut (Legal Occupational Therapist). To znamená, že k ní chodí lidé po úraze nebo nemoci nebo po operaci a době strávené v nemocnici, kteří chtějí žalovat nemocnici nebo doktora pro zanedbání péče, a ona píše posudky na jejich nynější zdravotní stav s ohledem na jejich práci i sociální prostředí.
Nedávno u ní byl pán, kterému se stala autonehoda, a protože neměl žádné zdravotní pojištění, dostal se do veřejné nemocnice. Měl zraněnou nohu, otevřená zlomenina a potřeboval operaci.
Po dlouhém čekání mu udělali všechna vyšetření, poslali ho na rentgen, čekal na rozhodnutí o potenciální operaci. Nemohl se hýbat, byl připoután na lůžko. Přišli pro něj dva zřízenci, odvezli ho na lehátku někam hodně daleko do útrob nemocnice. Vůbec se s ním nebavili, když se ptal, kam jede, říkali, že na rentgen (tam byl předtím). Až s ním dojeli do tmavé velmi chladné místnosti. Tam ho zaparkovali a přikurtovali a odešli. Nechali ho tam do druhého dne. Druhý den přišli, zkontrolovali ho, jestli žije, a zase ho odvezli zpátky do čekárny, kde se o několik hodin později rozhodlo o jeho operaci.
Gretschen nechápala, proč ho nechali přes noc v té místnosti. " Vy nevíte?" divil se zase on, "chtěli prodat mojí mrtvolu". "Aktivně zabít mne nemohli, to by se poznalo, ale zemřít na následky nehody, to se přece stává v nemocnici každý den."
Gretschen nechápala smysl. A jak to celé funguje? Kdyby ten člověk přes noc zemřel, zřízenci by dali echo pohřební službě, samozřejmě té, se kterou jsou domluvení - prodali by tělo. Služba by ho odvezla a uskladnila u sebe v mrazáku. Rodinní příslušníci by se ho snažili po nehodě najít, zkoušeli by veřejné nemocnice, pak pohřební služby. Ve veřejných nemocnicích je velký zmatek, hledání jen po nemocnicích by jim zabralo pár dní, než by vůbec zjistili, že zemřel. Pak chvilku trvá, než by našli správnou pohřební službu, která nebožtíka má. Pohřebních služeb je tu mraky. Cestou na Hammanskraal každý druhý dům. Pak by teprve začali zařizovat pohřeb, u kterékoliv pohřební služby. Ale během těch několika dní by jim už naběhl pořádně tučný účet o pohřební služby, která nebožtíka skladuje. Za převoz z nemocnice, za uskladnění, za přípravu atd.
Muselo být velké zklamání pro zřízence, že ho ráno našli živého.
Teda děs-běs.Ale takhle lidé žijí.Tohle hlava nebere,ale bohužel,takhle to je někde zařízené.Brrrr. Dana