Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Únor 2018

Zlomený prsteníček 2. díl

28. února 2018 v 22:47 | Simča |  Běžný život
Na rentgenu ji vyfotili, já na to koukala, a ještě jsem se ptala, jestli to je teda vykloubený nebo ne. Na což mi řekli, že mi nesmí nic říct, že mi to sdělí až doktorka a že můžu místo ptaní raději zaplatit ten rentgen. Vyfotila jsem si to a došlo mi, že ten prst je v jamce, jak má být, ale zato, že je zlomený, a je na stranu, že jí to budou muset srovnat, že takhle ji to do sádry nedají. A už jsem vzpomínala, jak dělali sádru Štěpánovi, ve stejné nemocnici a že to konzultovali s ortopedem.
Zpět na pohotovosti jsme se po 45 minutách dočkaly doktorky. Byly 3 hodiny odpoledne. V 7 večer jsem měla být na valentýnské večeři s překvapením s mým drahým manželem. Tomu jsem teď horečně psala o jméno ortopeda. Doktorka jen suše zkonstatovala, že je to zlomený, že se to musí narovnat a to musí udělat ortoped. Že to pošle tomu, co má službu. Byl to jiný, než ten, co konzultoval Štěpána. Toho původního mezitím sehnal Míla a dozvěděl se, že zmíněného doktora Monni doporučuje. Řekli, že když jedla naposledy ve 12, tak může jít na řadu v 18:00. Ale, že jí musí hned přijmout. Že mi udělají nabídku. Slyšíte dobře, nejdřív mi udělali nabídku. Opět to trvalo přes půl hodiny.
Přišel kluk z recepce, podal mi nabídku na 17 tisíc Randů, to je asi 29 tisíc Kč, pouze za nemocniční služby, pokoj na dětském oddělení a pronájem sálu. Doktor a anestezie se platí zvlášť. A říká: "to je vaše nabídka Madam", Já:" To chcete zaplatit půlku nebo celý?" "Celé předem Madam, abychom vás mohli přijmout Madam" Takže já si šla ráno koupit boty na podpatku za cca 1500 (které jsem nestihla) a místo toho si koupím srovnání prstu naší drahé dcery za 17 plus pohotovost? Natvrdlý chlapeček a natož paní učitelka tělocviku! Aneb jak pozbýt pračky, sušičky a myčky ve 2 vteřinách.
Nebojte, já si to vymohu zpět na naší zdravotní pojišťovně, ale bude to trvat minimálně měsíc.

Zlomený prsteníček 1. díl

28. února 2018 v 22:44 | Simča |  Běžný život
Svatý Valentýn je od pradávna zvláštní den. V JAR na Svatého Valentýna stoupá počet vražd. Pistorius zastřelil přítelkyni na Sv. Valentýna (asi neměl dárek). Loni vyvraždili rodinu Štěpánovy učitelky plavání, také na Sv. Valentýna. Bylo to na farmě nedaleko Durbanu, ale o genocidě místních farmářů si snad povíme jindy.
Já jsem byla na Sv. Valentýna s dědou a Emčou nakupovat v centru. V 11:30 mi zavolali ze školy, že si Bětka při tělocviku pravděpodobně vykloubila prsteníček na pravé ruce, a musí se s ní dojet na pohotovost, aby jí ho vrátili zpět do kloubu. Dorazili jsme tam všichni asi ve 12. Bětka seděla na ošetřovně, kde mají dvě lehátka, na nich ležely dvě holčičky, které bolelo bříško. Ona seděla vedle. Prst měla mírně oteklý, říkala, že ji to nebolí, ale nemůže s tím hýbat. Jak se to stalo mi moc neřekli, jen jsem podepsala papír, že si ji přebírám.

Podle Bětky se to stalo při tělocviku, běhali rozcvičku ke koši na basket a kolem zpět, jeden její spolužák vybočil z cesty zpět na ní. Oba běželi, oba se nedívali a vrazili do sebe. Proto prst. Paní učitelka jí řekla, že dobrý, že může pokračovat, jí to prý nebolelo. Pak za ní šla znovu, že s tím nemůže hýbat. Pak ji poslala na ošetřovnu. Tam jí na to dali studený obklad, dokonce se dovolila, jestli by se tam nemohla vrátit. To jí zakázali.
Nabrala jsem ji (nevypadalo to tragicky, jen, že je to potřeba vrátit do správné polohy), vyhodili jsme dědu s Emčou doma a vyrazili do nejbližší nemocnice do Wilgers (tam, kde už jsme několikrát byli na pohotovosti a já tam rodila). Už to tam známe, hlavně pohotovost a rentgen. Bětka byla usměvavá, nemohla s tím pohnout, ale tvrdila, že ji to nebolí. Měla tu ruku v jasně Vulkánském pozdravu rukou (milovníci Star Treku pochopí "Live Long and Prosper"), což jsme za tepla řekly tatínkovi do telefonu, aby měl radost.

Po hodině vyplňování papírů (nebylo jich tolik, už nás tam znají, vyjeli nám papíry z počítače) a čekání (jako vždy) jsme šly konečně dovnitř. Mimochodem není nad to, když dítě po hodině čekání na pohotovosti řekne sestře, že ho to vlastně nebolí. Tady na pohotovosti v podstatě okamžitě po vstupu do kóje - podají léky na bolest. Na její pokrčení ramen, jestli chce něco na bolest, jí dali koktejl Nurofen + Paracetamol v docela velké dávce. Pak se na ni podívala doktorka a pravila, že jí pošle na RTG. V tu chvíli jsem si já říkala," sakra, proč jí to jen nehodí zpátky a je to. Dostane dlahu na 14 dní a půjdeme domů. Proč ze mě zas tahají peníze za RTG? Ale hlavně to čekání!!!!" To jsem pochopila po další hodině na RTG. Tam jí dovezli na kolečkovém křesle, velká spokojenost. A už začala říkat, že chce sádru a že bez sádry nikam nejde.