Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Zlomený prsteníček 1. díl

28. února 2018 v 22:44 | Simča |  Běžný život
Svatý Valentýn je od pradávna zvláštní den. V JAR na Svatého Valentýna stoupá počet vražd. Pistorius zastřelil přítelkyni na Sv. Valentýna (asi neměl dárek). Loni vyvraždili rodinu Štěpánovy učitelky plavání, také na Sv. Valentýna. Bylo to na farmě nedaleko Durbanu, ale o genocidě místních farmářů si snad povíme jindy.
Já jsem byla na Sv. Valentýna s dědou a Emčou nakupovat v centru. V 11:30 mi zavolali ze školy, že si Bětka při tělocviku pravděpodobně vykloubila prsteníček na pravé ruce, a musí se s ní dojet na pohotovost, aby jí ho vrátili zpět do kloubu. Dorazili jsme tam všichni asi ve 12. Bětka seděla na ošetřovně, kde mají dvě lehátka, na nich ležely dvě holčičky, které bolelo bříško. Ona seděla vedle. Prst měla mírně oteklý, říkala, že ji to nebolí, ale nemůže s tím hýbat. Jak se to stalo mi moc neřekli, jen jsem podepsala papír, že si ji přebírám.

Podle Bětky se to stalo při tělocviku, běhali rozcvičku ke koši na basket a kolem zpět, jeden její spolužák vybočil z cesty zpět na ní. Oba běželi, oba se nedívali a vrazili do sebe. Proto prst. Paní učitelka jí řekla, že dobrý, že může pokračovat, jí to prý nebolelo. Pak za ní šla znovu, že s tím nemůže hýbat. Pak ji poslala na ošetřovnu. Tam jí na to dali studený obklad, dokonce se dovolila, jestli by se tam nemohla vrátit. To jí zakázali.
Nabrala jsem ji (nevypadalo to tragicky, jen, že je to potřeba vrátit do správné polohy), vyhodili jsme dědu s Emčou doma a vyrazili do nejbližší nemocnice do Wilgers (tam, kde už jsme několikrát byli na pohotovosti a já tam rodila). Už to tam známe, hlavně pohotovost a rentgen. Bětka byla usměvavá, nemohla s tím pohnout, ale tvrdila, že ji to nebolí. Měla tu ruku v jasně Vulkánském pozdravu rukou (milovníci Star Treku pochopí "Live Long and Prosper"), což jsme za tepla řekly tatínkovi do telefonu, aby měl radost.

Po hodině vyplňování papírů (nebylo jich tolik, už nás tam znají, vyjeli nám papíry z počítače) a čekání (jako vždy) jsme šly konečně dovnitř. Mimochodem není nad to, když dítě po hodině čekání na pohotovosti řekne sestře, že ho to vlastně nebolí. Tady na pohotovosti v podstatě okamžitě po vstupu do kóje - podají léky na bolest. Na její pokrčení ramen, jestli chce něco na bolest, jí dali koktejl Nurofen + Paracetamol v docela velké dávce. Pak se na ni podívala doktorka a pravila, že jí pošle na RTG. V tu chvíli jsem si já říkala," sakra, proč jí to jen nehodí zpátky a je to. Dostane dlahu na 14 dní a půjdeme domů. Proč ze mě zas tahají peníze za RTG? Ale hlavně to čekání!!!!" To jsem pochopila po další hodině na RTG. Tam jí dovezli na kolečkovém křesle, velká spokojenost. A už začala říkat, že chce sádru a že bez sádry nikam nejde.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronika | E-mail | 28. února 2018 v 23:23 | Reagovat

tak držím palce. Ať je brzy v pořádku.
V

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama