Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Březen 2018

Operace

1. března 2018 v 19:00 | Simča |  Běžný život
Pak nás konečně začali procesně propouštět, převážet na dětské oddělení a přijímat. Přivezly nás na pokoj pro 4 děti, rodič může spát v křesle. Byly tam 3 děti a vstup do dvou privátních pokojů po jednom dítěti. Privátní pokoje došly, tam je pro rodiče lůžko a je to jen pro jednoho pacienta. Do hodiny přišel ještě jeden chlapeček - batole. Pěkně brečel, furt. Dětské oddělení znamená, že jsou vedle sebe úraz i průjem, což je super! Jinak zařízení průměr, největší rozdíl je asi v tom, že tu často nejsou okna a všude je puštěná klimatizace. Mně tam byla zima, Bětce ne. Zapomněla jsem podotknout, že celou dobu byla Bětka ve valentýnské růžové, bez bot a se srdíčkem z copů na hlavě. Účes jí všude hrozně chválili.
Spoustu papírů, příprava na zákrok pod narkózou, doktor nikde. Tohle je klasika, o všem, co se s člověkem děje vás naprosto profesionálně informují, ale když přijde na popis zákroku od doktora, všichni odkazují na doktora, který se jeví buď totálně zaneprázdněným nebo neviditelným. Když přijde je extrémně rychlý a spěchá, nebo odkazuje na jiného doktora.
Pustili mne s ní na předoperační pokoj, a čekaly jsme. Pro pobavení Bětky jsem měla modrý mundúr, návleky a čepici. Ta se mohla potrhat smíchy, že vypadám jako doktorka, a že už se těší, až jí dají tu sádru.
Doktor se objevil asi v 18:30, rychle mi popsal postup a šel se převléci. Všechno, co jsem mu chtěla říct (hraje na klavír, na housle, je to pravá ruka, je pravák, musíte si dát záležet) jsem díky čekání zapomněla. Na sál jsem šla s ní v 18:45 a počkala až zabere narkóza.
Hlavní rozdíl oproti Česku (tam jsme byly na nosní mandli) je v tom, že pustí doprovod na sál, a nechají u pacienta až do úplného uspání. Teprve pak vás vyhodí. Na pooperační vás naopak nepustí, připojíte se opět na pokoji. Celé to trvalo asi hodinu, samotný zákrok něco přes půl hodiny. Naštěstí jí to jen srovnali a zasádrovali. Nemuseli použít dráty.
Míla dorazil před operací a donutil mne ke krátké večeři - sendwichi v restauraci v nemocnici. Večeři samozřejmě nenesli, nakonec jsme se rozdělili, já šla napřed a Míla ji po zaplacení vzal s sebou nahoru.
Asi ve 20:00 přivezli Bětku zpět na pokoj na dětské oddělení. Svatého Valentýna jsme oslavili rozbalením Ferrero Rocher na pokoji se 4 dětmi a jejich rodiči a sestřičkami. Ty měly z bonbonu velkou radost. A čekáním, jestli ji pustí nebo tam přespí. Míla se původně se mnou přijel vyměnit. Jelikož se ale narkóza posunula a nebylo jisté, jak se to vyvine po operaci, tak jsem ve 20:00 volala dědovi, že už je Bětka zpět a jak to on zvládá - od 12:00 byl doma sám s Emčou. V 17:00 mu přibyl Štěpán, Míla ho vyzvedl ze školky. Děda hrdě prohlásil, že oba spí. Emča přeskočila dvě kojení (odpolední a před spaním) a děda ji uvozil ke spaní v kočárku.

Na 81 let a chlapa fakt dobré skóre!

Bětku nakonec pustili ve 23:00 domů. Opět s náloží analgetik. Má sádru na 4 týdny.