Blog o pobytu naší rodiny (já, manžel a 3 děti)
v Jihoafrické republice.

Květen 2018

Tricia

24. května 2018 v 10:26 | Simča |  Lidé
Tricii je 15. Je to Brendy nevlastní dcera, od jejího manžela, první žena mu zemřela. Tricia žije ještě se svou sestrou u babičky z matčiny strany. Žijí ve vesnici daleko od města, asi den autobusem, na který musí dojít pěšky. Do podzimu chodila normálně do školy. Na podzim jejímu otci zavolala babička, že Tricia je těhotná a že nechce říct s kým. Nikdo netušil s kým, ani babičce nechtěla nic říct. Asi po měsíci, kdy už ji vyhrožovali, že ji vezmou na policii a bude to muset říct tam, přiznala, že dítě čeká se svým učitelem. V Zimbabwe je uzákoněná ochrana dětí dokonce až do 18 let, do té doby je to považováno za znásilnění. Jenže také fungují tradice. Učitel se k otcovství přiznal, je mu asi 30, už má manželku a děti. Je živitel rodiny, manželka nepracuje. Podle tradice by si Triciu měl vzít, ale se souhlasem manželky, a Tricia by musela jít bydlet k němu a k jeho manželce domů. Asi si dovedete představit, jak by ta nynější manželka byla nadšená, když navíc kvůli Tricie přijde manžel o práci. A také, co všechno by tam Triciu čekalo.
Tricia tam samozřejmě nechce, chce zůstat u babičky a chodit do školy.
Učitel přiznal otcovství i před soudem, bude na dítě platit. Zároveň řekl, že styk byl dobrovolný, tak ho nakonec nevyhodili z práce, ale jen ho přeložili. Učí tedy v jiné vesnici v jiné škole.
Tricia do školy nesmí, když je těhotná. Aby nešla špatným příkladem ostatním.
Když byla Tricia v asi 6. měsíci spolykala potratové prášky z černého trhu. Málem vykrvácela, ale dítěti se nic nestalo. Na klinice ji řekli, že by ji správně měli nahlásit policii a šla by do vězení. Potrat je v Zimbabwe nelegální.
Dítě se mělo narodit v březnu. Ale celý březen nic. Opět dle zvykového práva se otec může dítěte zříct, pokud se nenarodí v termínu - z titulu, že není jeho. Chlapeček se narodil 10.4. naštěstí otec nepodal námitku k soudu, otcovství mu zůstalo i Triciin nárok na peníze. Tricia zůstala u babičky, nenutili ji vdát se, celou dobu chce zpět do školy. Když byli chlapečkovi 3 týdny, pohádala se s babičkou a zmizela. Kojené dítě u ní nechala. Babička opět volala jejímu otci, co mají dělat. Ten poslal peníze na umělou výživu. Tricia se objevila znovu za 5 dní. Byla s kamarády někde u zlatého dolu, sháněli tam práci.
Dítě ji obtěžuje, což v 15ti není divné. Neví, co chce, jestli do školy, nebo pracovat. To také není v 15ti divné.
A mohla dopadnout i hůř, kdyby se dostala do rukou první manželky učitele. Je obrovský pokrok, že do té rodiny automaticky nemusela, podle zvykového práva neměla na výběr. A jeho? Jen přeložili, učí jinde, určitě ve smíšené škole, kde je spousta 14ti letých a 15ti letých děvčat.